Ekologie a ekologisté

Biotechnologie má několik odpůrců; nejzábavnější jsou ti pseudonáboženští, kteří mají svoji víru a jsou pro ni ochotni udělat cokoli. Spojují se - zejména v očích veřejnosti - s politicko-podnikatelskými organizacemi, a bohužel všichni jsou našimi žurnalisty označování jako „ekologové".

V jedné diskusi padlo označení "ekologisté" a jistý čtenář Lidových novin se rozhořčil na autora (významnou osobnost), že tyto „upřímné ochránce životního prostředí" uráží takovým označením. Jak to tedy je?

Dotyčný čtenář by se měl více zajímat o rodný jazyk. Ekologie je přírodní věda podobně jako geologie nebo paleontologie. Pojednává o „hospodaření přírody", podobně jako ekonomie pojednává o hospodaření lidstva. Studuje se pět let na přírodovědecké fakultě a kdo toto studium úspěšně absolvuje, je ekolog, podobně jako kolega je geolog nebo paleontolog.

Ekologismus je naproti tomu filosofie, nebo, chceme-li, názor na svět. Podobně jako neodarwinismus, pacifismus nebo marxismus či nacionalismus. Kdo vyznává tuto filosofii, či názor na svět, je ekologista, podobně jako neodarwinista, pacifista, marxista nebo nacionalista.

Pokud některé z těchto označení má negativní nádech, nemůže za to čeština ani ten, kdo tyto termíny používá, ale příslušníci daného filosofického směru. Marxisté se zkompromitovali vulgarizací materialismu za doby reálného socialismu. Nacionalisté mají velmi nepěkné sekty a evokaci nacismu. Tak je tomu i s ekologisty. Právě ony pseudonáboženské a politicko-podnikatelské skupiny zdiskreditovaly ekologismus. Nejen že je jim vědecké (a často i logické) myšlení zcela cizí, fakta je nezajímají, ale používají strašení lidí pustými výmysly, šíří polopravdy až lži k prosazení své víry nebo záměru. Tím způsobily, že se termín ekologista stává poněkud nelichotivý.

Jestliže organizace žádá ministra, aby zakázal kukuřici, která vloženým genem se brání škůdci, ve skutečnosti tímto nátlakem prosazuje postřikování tisíců hektarů chemickým insekticidem; je smutné, když ji novináři označí za „ekologickou". Podobně pózující ředitel takové organizace před lebkou a hnáty, aby podobný nátlak podpořil, nepřispívá k dobrému jménu ekologismu. Tvrdí-li, že genetici vkládají rybí gen do jahod, je to strašení lidí výmyslem; nikde se takové jahody neprodávají, a navíc, velmi pravděpodobně i on si někdy pochutná na jemné zmrzlině, která je jemná právě proto, že je v ní glykoprotein vytvořený na základě onoho ošklivého rybího genu třeba v bakterii. To slouží spíš k úsměvům nad označením ekologista.

V současné době se opět ekologisté budou předvádět přivazováním se k suchým smrkům na Šumavě. Je to jejich běžná směs naivní víry a nedostatku jakéhokoli ekologického uvažování. Jistě, představa některých politiků a činitelů o Národním parku, jako lesu (tradičně smrkové monokultury) protkaného pohodlnými cestami od hospůdky k hospůdce, a v zimně vybaveném množstvím sjezdovek, zaslouží tvrdou opozici. Jenže co chtějí zachránit?

To, co probíhá na Šumavě je přirozený konec plantáže na dřevo. Nesmíme se nechat mýlit pseudoekologickým termínem „les", který pro takovouto plantáž používají někteří úředníci na ministerstvech a, bohužel, i někteří „lesní hospodáři". Osázená plocha stejnověkými stromy nesoucími jablka se nazývá jabloňový sad. Podobná plocha osázená stejnověkými stromy nesoucími pomeranče se nazývá pomerančová plantáž. Jenže plocha osázena stejnověkými stromy produkujícími průmyslové dřevo se nazývá les. Podobně bychom pšeničné pole mohli nazývat step.

Vytvoření takovéto monokultury v národním parku - to je příčina kalamity, nikoli malý brouček, který takové nepřirozené společenstvo likviduje. Ekologista, který rozumí přírodě, by měl tvrdě prosazovat náhradu zanikající smrkové monokultury přirozeným společenstvem. Kdyby se národní park skládal z různověkého porostu dubů, buků s promíseným smrkem a jedlí (v našich končinách kdysi byl doma i tis), v nižších polohách javorů, kůrovec by neměl šanci a ani sněhové a vichrové kalamity by se nekonaly. Je nutné ponechat ekologům - tedy odborníkům, nikoli „aktivistům", ideologům, těžařům a zejména ne politikům, aby rozhodli, jaký je nejvhodnější způsob toho dosáhnout. Rozhodně bez těžké techniky, a hlavně zabránit, aby se opět nevysazoval „les" v podobě nové plantáže na palubky.

Prosazení vědeckého přístupu v občanském hnutí snažícím se o ochranu přírody, by vytvořilo skutečně respektovaný ekologismus. Jeho příslušník řídící se vzděláním a poznatky nikoli ideologií, by byl váženým partnerem pří rozhodování.

Autor: Prof. Jaroslav Drobnník

Pozn. šéfredkatora: Co skutečně vyvolalo nevoli vědců a proč konkrétně vědecká sekce národního parku odstoupila? Přečtěte si jejich stanovisko v otevřeném Dopise představitelům vlády a parlamentních stran na podporu funkční ochrany přirody v NP a CHKO Šumava.

O problematice šumavských smrčin se více dozvíte v průvodci šumavskými lesními ekosystémy napsaném vědci Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity: "Co vyprávějí Šumavské smrčiny". Nyní volně ke stažení...