Co nám přinesla EU

Je mnoho věcí v politice EU v oblasti vědy, které vzbuzují u vědců nevoli. V obecné rovině je notoricky známo, že úspěšnost řešení projektu (a tím i včasná úhrada nákladů) není vázána na vědeckou či vůbec faktickou hodnotu výsledků, ale na důkladnost a včasnost splnění všech administrativních kroků, vyplnění formulářů, zaslání hlášení a provedení auditů. Neustálé opakování mantry „inovace" a „konkurenceschopnost" vede k tendenci nasměřovat vědu, aby nahrazovala firemní výzkum, čili přesouvání veřejných prostředků na vědu do soukromého sektoru firem. V celkovém součtu se pak ukazuje, že podíl soukromých prostředků v podpoře evropské vědy je mnohem menší, než např. v USA. Když i podíl HDP věnovaný na vědu je také menší (viz níže), není se co divit zaostávání evropské vědy.

Kromě této obecné slabiny se v biotechnologii, zejména zemědělské, chronicky projevuje známá ideologická blokáda ze strany politiků, vedená snahou zalíbit se desinformovaným a agitátory vystrašeným voličům. V obou směrech je situace natolik zlá, že i úředníkům v Bruselu nezbývá, než něco s tím udělat. Takže na sklonku minulého roku a na začátku letošního vydali dva dokumenty, které stojí za pozornost.

Výše uvedený obecný problém vyvolal vydání tzv. Zelené knihy (ZK) o „společném strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací v EU", která byla předložena evropské veřejnosti k diskusi. Heslem ZK je „Učiňme z problémů výhody". Závěr diskuse má být 20. května a v červnu na základě výsledků má být předložen finanční rámec.

Dokument obsahuje řadu pěkně znějících až bombastických frází, kterých už jsme slyšeli mnoho, ale málo se uskutečnilo. Důležité jsou pevné body:

a) Sedmý rámcový program (7FP) má rozpočet 53,3 miliardy eur. Je rozdělen do čtyř programů: Spolupráce, Myšlenky, Lidé a Kapacity.

b) Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) má rozpočet ve výši 3,6 miliard eur a zaměřuje se na podporu konkurenceschopnosti evropského průmyslu, a to zejména malých a středních podniků (MSP).

c) Evropský inovační a technologický institut (EIT) je nezávislá instituce EU, která spojuje odvětví vyššího vzdělávání a výzkumu a podnikovou sféru za účelem podpory inovací na špičkové světové úrovni.

d) Prostřednictvím politiky soudržnosti je přibližně 86 miliard EUR (téměř 25 % celkového rozpočtu strukturálních fondů) přiděleno na posílení schopností regionálních ekonomik ke změnám a inovacím.

Následuje proklamace, jaké problémy musíme řešit a jak bychom chtěli být vynikající. Jsou mezi tím další zajímavé skutečnosti.Třeba to, že intenzita výzkumu a vývoje v EU-27 v roce 2009 představovala 2,01 % HDP ve srovnání s 2,77 % v USA (v roce 2008) a 3,44 % v Japonsku (v roce 2007). Pamětníkům normalizace u nás jistě známým způsobem bude rezonovat titulek kapitoly PONAUČENÍ ZE STÁVAJÍCÍCH PROGRAMŮ EU PRO VÝZKUM A INOVACE. Úředníci EU neměli odvahu věci pojmenovat správně, a proto tam není „z krizového vývoje."

Hovoří se o sdružování zdrojů a velice správně se konstatuje „Nízká úroveň soukromého financování výzkumu a inovací je v Evropě velkou překážkou".

Velmi skrovně se mluví o zemědělství, a když, jsou to opět hezké fráze. Posuďme: Sdělení „Budoucnost SZP po roce 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky vyzdvihuje inovace jako jedno z vedoucích témat rozvoje venkova vedle životního prostředí a změny klimatu." skoro dosahuje úrovně dikce RVHP. Nikde se neodráží, že v současné době nastal globální vzestup cen potravin. Nejde o přechodný jev způsobený aktuálním počasím a politickými situacemi, ale o trvalou tendenci spojenou s růstem populace a změnami v rozvíjejících se zemích. Přitom pojetí zemědělské biotechnologie v EU je založeno na ideologii a pověrách nikoli na vědě. Základní paradigma, že rizikovost organismů - a plodin zvláště - pramení ze způsobu jejich vyšlechtění, nikoli z jejich vlastností, nemá z hlediska vědy ani dosavadní praktické zkušenosti opodstatnění. Jeho podstatou je, že pouze plodiny vyšlechtěné metodou genového inženýrství jsou rizikové z hlediska zdraví a přírody.

Přitom právě k tomuto základu restriktivní a drahé evropské politiky se vztahuje druhý závažný dokument z Bruselu: „Deset let EU sponzorovaného výzkumu GMO" http://ec.europa.eu/research/biosociety/pdf/a_decade_of_eu-funded_gmo_research.pdf. Kapitoly dokumentu jsou charakteristické: (1) Dopad GMO na životní prostředí; (2) GMO a bezpečnost potravin; (3) GMO pro biomateríály a biopaliva; (4) Hodnocení rizika a jeho zvládnutí - politická podpora a komunikace.

Tento výzkum byl nasměrován podle programu stanoveného v roce 1999 http://ec.europa.eu/research/fp5/eag-gmo.html, respektive eag-gmo.pdf . Tehdeší komisař pro vědu a výzkum Philippe Busquin se nijak netajil tím, že je navržen podle nálad desinformovaných Evropanů. Stanovil v oblasti výzkumu GMO následující úkoly: (a) vývoj detekčních metod GMO v potravinách; (b) vývoj kvantitativních metod stanovení rizika; (c) prověření metod současné klasifikace složek konvenční a nové potravy; (d) vývoj kriterií srovnání nových generací GMO a konvenčních plodin; (e) identifikaci biomarkerů ke sledování nežádoucích zdravotních účinků po uvolnění k použití; (f) epidemiologické studie v EU a USA v závislosti na způsobu spotřeby.

Zpráva z minulého roku oznamuje, že EU utratila během posledních deseti let ze společných peněz 300 milionů eur nikoli na získání nových pro zemědělce a spotřebitele prospěšných odrůd, ale pouze na výzkum rizika. Její závěr, ve kterém shrnuje období od roku 1985, zní: „Hlavní závěr, který můžeme udělat z činnosti přes 130 výzkumných projektů pokrývajících údobí více než 25 let výzkumu a zahrnující přes 500 nezávislých výzkumných skupin je, že biotechnologie a zvláště GMO nejsou per se rizikovější nežli např. konvenční šlechtitelské technologie." To je vizitka výzkumné politiky EU za období, kdy se ve světě pěstování GM plodin rozšířilo na 130 milionů hektarů a uvedlo se do praxe desítky dokonalejších GM plodin.

Architekti této politiky nám nyní píší, že „Evropská vědecká základna je jednou z nejproduktivnějších na světě."

Autor: Prof. Jaroslav Drobník