A co zvířata?

Mnoho se mluví a píše o využití transgenose - genetické modifikace - u rostlin, ale jak je to v živočišné říši se mnoho nedovíme. „Aktivisté" mají spíše starosti s klonovanými zvířaty, zda jsou k jídlu, ale o transgenních zvířatech nebylo mnoho rozruchu. Až v posledních týdnech. Hlavním důvodem je zcela obecný tržní princip - nebyla poptávka. Jaký užitek bychom mohli mít z transgenních živočichů?

Zajímavý byl projekt transgenních komárů změněných tak, že se v nich nemohla vyvíjet plasmodia malárie. Výzkum tímto směrem probíhal např. na univerzitě Johna Hopkinse v Baltimoru. V roce 2007 vyšla jejich studie. Kalkulovali s tím, že komár infikovaný plasmodiem je poněkud poškozen. Vyvinou-li se komáři rezistentní na infekci, budou životaschopnější a v přírodě vytlačí ty, kteří jsou infekce schopni, tedy infikovaní a méně schopní konkurence.

V současné době řeší podobný projekt na Arizonské univerzitě a v Lékařském výzkumné ústavu v Malajsii. Chtěli vypostit transgenní samce Aedes aegypti. Kdyby se vnesená modifikace přenášela při páření v přírodě, znamenalo by to významný počin v omezení malárie.

Právě tento projekt je kritizován. Z GM zvířat je větší obava než z rostlin. Většinou se pohybují a to tak, že jejich rozšiřování člověk může jen těžko kontrolovat, spíše ne. Příkladů, jak běžná zvířata silně ovlivnila přírodu v oblastech, kde se ocitla nově, máme hodně. Notoricky jsou známí králíci v Austrálii, kteří tam byli přivezení jako domácí chovná zvířata, unikli a nekontrolovaně se rozmnožili. Tam byla také úmyslně vysazená mořská ropucha Bufo marinus (měla likvidovat hmyzí škůdce), která se nyní také katastrofálně množí. Je podobně jako nilský okoun vysazený do Viktoriina jezera příkladem dobrého úmyslu dláždícího cestu do pekel. Obdobně jako okoun, devastuje vodní toky v Austrálii dovezený kapr.

Právě zdrojem současných protestů, odvolávající se na uvedené špatné zkušenosti, jsou GM ryby. Pomocí vnesení genů, které stimulují jejich růst, se dosahuje rychlých přírůstků. Snad prvním takovým případem byla příprava GM tilapie na Kubě. Nyní je velmi pravděpodobné, že v USA bude povolen GM losos k chovu a jako potravina. Nejde o rybu vypouštěnou do volné přírody, ale o „domácí zvíře", které se má  chovat v akvakultuře, tedy v sádkách. Odmyslíme-li si standardní anti-GMO nesmysly (bohatě známé od nás) o „neznámých alergiích" z konzumace GM lososa způsobených genetickou modifikací, zbývá seriosní námitka: Co když uteče? Jenže tato možnost má dvojí zajištění: biologické spočívá v tom, že jde o sterilní samice, které se nemohou množit; technicky je únik blokován tím, že sádky nejsou spojeny s přirozeným vodním prostředím, ale jsou „na suchu".

Jako nejbezpečnější se jeví GM domácí zvířata. Třeba dalším GM živočichem, který očekává v USA schválení, je GM prase. Genem z myši se jeho sliny obohatí enzymem fytázou. Ta dokáže to, co prase neumí: uvolní fosfor, který je v potravě vázán na fytin. Běžné prase ho nerozštěpí, nemůže fosfor využít a ten odchází do kejdy. V ní se mikrobiologicky uvolní a jako fosfát znečišťuje vodní toky. Je zajímavé, že tento problém řešila Čína z druhého konce - vypěstovala GM kukuřici, která enzym fytázu obsahuje a tu dává do krmných směsí pro prasata.

V mnoha případech se však projekty GM domácích zvířat méně zabývají vyšší užitkovostí, ale spíše lékařským uplatněním. Právě tímto směrem byly zaměřeny další projekty na GM prase. Již dříve se používala prasečí kůže k dočasnému pokrytí rozsáhlých lidských popálenin. Jelikož prase je biologicky velmi blízké člověku, byla nasnadě možnost, využít prasečí orgány k transplantacím pro člověka, protože nabídka lidských orgánů je chronicky nepostačující. Samozřejmě při hojení transplantátu brání imunologický rozdíl mezi člověkem a prasetem. Vznikl proto nápad přenesením genů vytvořit „imunologicky lidské" prase, aby posloužilo jako zdroj k transplantaci orgánů. Tento projekt byl však odložen z obavy o přenesení prasečích virů a jejich přizpůsobení člověku. Z historie domestikace zvířat víme, že takovýto přenos je zdrojem mnoha lidských chorob.

Dalším zajímavým živočichem je kráva rezistentní na BSE (hovězí spongiformní encefalopatie - nemoc šílených krav). Dosáhlo se toho vyřazením genu, který kóduje onen prion, jehož změnou právě vzniká patogenní prion způsobující BSE. Nejúspěšnějším a nejméně kontroverzním je využití GM zvířat jako zdroje terapeuticky významných peptidů. Víme, že celá historie transgenose začala přípravou lidského inzulínu přenesením genu (syntetického) do bakterie Escherichia coli, která pak lidský inzulín vyráběla. Podobně byl později připraven lidský růstový hormon, sýřidlo a další peptidy. Bakterie mají jako „továrna na peptidy" jedno omezení: nedokáží na peptid navazovat cukerné zbytky, nemajíce k tomu příslušnou buněčnou organelu běžnou u eukaryot (Golgiho aparát). Proto jsou vyvíjeny rostliny, které by produkovaly vakcíny nebo protilátky. Jiná možnost, jak takové peptidy získat jsou právě transgenní zvířata. Obvykle se postupuje tím, že koze nebo ovci se do soustavy genů produkujících mléčné bílkoviny vloží gen pro příslušný peptid a tím ho získáme v kozím nebo ovčím mléce. Počátkem roku 2009 např. v USA schválil FDA (Úřad pro potraviny a léky) GM kozu, která produkuje antitrombin. Využívá se pro pacienty, kteří vinou genetické poruchy ho nemohou tvořit. Nevýhodou je, že takováto GM zvířata se nedají množit pohlavně, ale pouze klonováním, což opět vyvolává problémy.

Transgenní živočichové mohou tedy také přinášet užitek, někdy ve zdravotně významných oblastech. Nejsou však tak rozšířeny jako transgenní plodiny v zemědělství. Jednak pro daleko větší obtíže s přípravou a množením, jednak z důvodů ekologických obav.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník

obrazové přílohy: http://www.sxc.hu/