Výbavu genetických inženýrů rozšířily antiCRISPR proteiny

Genomový editor CRISPR je skvělý nástroj. Ale i on dělá chyby. Vědci proto vymysleli způsob, jak systém CRISPR/Cas9 v buňce vypínat. 

AntiCRISPR proteiny, které tento genomový editor inhibují, badatelé původně objevili u bakteriofágů, tedy bakteriálních virů. Výzkumný tým University of Toronto a University of Massachusetts Medical School teď ale ohlásil objev hned tří rodin proteinů, které dovedou vypnout systémy CRISPR, používané k editaci DNA. Jejich výzkum, který brzy publikuje časopis Cell, nabízí novou strategii, jak vylepšit fungování editoru CRISPR/Cas9, a zejména zařídit, aby nedělal při editaci DNA chyby.

Podle vedoucího výzkumu Alana Davidsona, odborníka na biologii fágů z University of Toronto, tento objev genetickým inženýrům nabízí více vrstev kontroly systému CRISPR, což dále rozšíří jeho možnosti využití. Tři zmíněné proteiny se váží k různým místům enzymu Cas9, a Davidson si je jistý, že takových potenciálně regulačních míst bude ještě více.

AntiCRISPR proteiny, které inhibují aktivitu genomového editoru, jsou spontánně vzniklé produkty velkolepých závodů ve zbrojení, které už celé miliardy let probíhají mezi viry a bakteriemi. CRISPR je vlastně imunitní systém bakterií, který je brání proti invazím nenechavých virů. Jenže viry si zase vyvinuli zbraně proti CRISPRu, s jejichž pomocí tyto bakteriální systémy dovedou rychle vyřadit z činnosti.

AntiCRISPR proteiny jsou velmi atraktivní pro genetické inženýry. Mohou si teď s nimi pohrát a vytvořit z nich pojistky pro CRISPR, které mu budou bránit dělat chyby. Výzkum na myších sice ukázal, že editory CRISPR/Cas9 chybují jen málo, a některé další varianty toho editoru ještě méně, ale i jen občasné chyby by mohly mít pro pacienty léčené editorem CRISPR strašlivé následky.

Davidsonova kolegyně Karen Maxwell je přesvědčená, že když teď budou mít genetičtí inženýři k dispozici antiCRISPR proteiny, tak to značně rozšíří pole působnosti editoru CRISPR. Vědci budou dělat věci, které by do teď byly příliš riskantní.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: