Velká shromáždění

Svět nemusí hladovět. Takový je závěr valného shromáždění Organizace pro potraviny a zemědělství Spojených národů (FAO). Konalo se tři dni od 16. listopadu v Římě. Sešlo se 60 hlav států a 191 ministrů z 182 zemí a EU. Předseda FAO Jacques Diouf k tomu dodal: „Musíme však přejít od slov k činům."

Globálním cílem je zmenšit počet hladovějících na polovinu do roku 1915. Avšak investice, které jdou do zemědělství se snižují a tento trend se musí obrátit. Zejména je nezbytné zvýšit financování zemědělství a rozvoj venkova ve třetím světě.

Bohužel, kromě premiéra hostitelské země se neúčastnili představitelé nejbohatších států - G8. V současných dnech se nabízí srovnání se megashromážděním v Kodani s cílem poručit větru, dešti. I v Římě se jednalo o změně klimatu, ale z hlediska opatření, jak se s ním vyrovnat. Navíc se obě problematiky proplétají. Pěstovat třtinu pro biolíh nebo olejovou palmu pro bionaftu se někdy jeví lepší obchod, než dodat potraviny podvyživeným.

Změna klimatu a produkce potravin se spojují s dalším palčivým tématem - dostupností sladké a nezávadné vody, takže klimatické změny ohrožují jak produktivitu zemědělství, tak zdravotní situaci především v rozvojových zemích. Hrozí proto sociální důsledky, nepokoje a migrace, což má vždy v zápětí problémy politické.

Obě záležitosti projednávané v Římě i v Kodani jsou samozřejmě politické. Rozhodnutí zda zůstat na místě a tvrději na poli pracovat, nebo podstoupit riziko stěhování a odejít - to je osobní rozhodnutí, velmi ovlivněné polickým faktorem. Světový trh určuje ceny produktů, politici k ním přidávají cla, daně, subvence a tím je podstatně ovlivňují. Podobně složitě vznikají ceny vstupů - pohonných hmot, strojů, hnojiv, pesticidů a v neposlední řadě i lidské práce. To vše v prostředí všeobecné politiky a v mnoha zemích i náboženské atmosféry.

Snažme se z této kvasící směsi vydestilovat roli vědy obecně a biotechnologie zvláště. Tam, kde se točí velké peníze a jedná se o záležitost velké politické síly, je role vědy degradována na nástroj, pomoci kterého lze získat největší díl koláče a společenský vliv. Případ genetických modifikací je již dvacet let starý klasický příklad. Globální oteplování je jeho replikou, ale ve větším měřítku.
Rozvojové země většinou nemají potřebné zázemí k účinnému využití vědy. Stále i dnes platí klasické poučení bible: nedávej hladovému rybu, ale nauč ho ryby chytat. Obchodní zájmy však směrují pomoc rozvinutých zemí spíše do dodávek potravin (zbavují se přebytků, čímž brání poklesu cen), než do budování vzdělanosti a struktur podporujících rozvoj vědy. Tomu paradoxně pomáhají levicové síly, které v „boji proti kapitálu" používají heslo ‚potravin je dost, jen jsou špatně rozděleny‘. Situace zlepšují některé nadace a zakládání společných podniků firem rozvojového a rozvinutého světa.

Věda má možnost uplatnění na mnoha úrovních. Od jednoduchých, jako je zdokonalení zavlažování a využití existujících vodních nádrží k intensivnímu chovu ryb až po zavádění nových odrůd. Zejména nové odrůdy skýtají velké možnosti. Existující praxe ukazuje, že mohou zvýšit produkci především omezením ztrát způsobených chorobami a škůdci a také zvýšením výnosu. Příklad krátkostébelné pšenice zavedené Norman Borlaugem, která spustila „Zelenou revoluci" je poučný.
Je zde však velký dluh: dosavadní pozornost ve vývoji nových odrůd směřovala na plodiny mírného pásma a rozvinutých zemí, protože tam bylo reálné, že zisk z jejich zavedení pokryje investice vložené do jejich vývoje a přinese něco navíc. Z těchto „klasických" odrůd teprve v poslední době se dostává do popředí rýže, která patří mezi hlavní zdroje potravy rozvojového světa.

Významné jsou do budoucna dva nové směry: v prvé řadě vývoj vhodnějších odrůd plodin pěstovaných v rozvojových zemích jako jsou z obilovin čirok (Sorghum), z luskovin cizrna (Cicer arietinum), vigna (Vigna sp.), podzemnice olejná (arašídy) a psofokarpus (Psophocarpus sp.), který je využitelný všemi částmi včetně kořenů.. Navíc pěstování luskovin obohacuje půdu dusíkem a podporuje následné plodiny. Ze škrobnatých rostlin jsou nejvýznamnější maniok (Manihot esculenta), batáty (Ipomoea batata) a jamy (Discoreaceae). Z olejnin kokosová palma
Bohužel, i v této oblasti se proti humánním a etickým cílům staví pseudonáboženské skupiny, které mají svou víru založenou na jakési „zjevené pravdě". Klasický příklad je boj proti zlaté rýži, která byla vyvinuta s cílem omezit postižení zraku zejména dětí v chudých zemích, kde takřka jedinou potravou je rýže. Zdravotní postižení je důsledkem avitaminosy A a zlatá rýže tvoří karoteny, které jsou provitaminem. Nátlakové převážně levicové skupiny proti ní zahájily boj jako proti „Frankesteiské plodině" a cynicky těmto chudým zemím doporučily „pestrou potravu". Podobně dnes bojují proti transgenní virus-rezistentní papaje a lilku vzdorujícímu napadení hmyzem. V obou případech zaváděné odrůdy podstatně snižují ztráty a tím zvyšují potravinovou základnu. Nutno dodat, že lví podíl na této neutěšené situaci má politika EU, protože rozvojové země se obávají, že zavedením transgenních plodin by ztratily evropský trh.

Druhý směr spočívá ve vyhledávání druhů rostlin, které dosud nepatří mezi potravinářské plodiny, ale s využitím dnešních technik zasahování do geonomu by se jimi mohly stát. Příkladem mohou posloužit průmyslové plodiny, jako je bavlník zbavený toxických látek. Jeho semena se pak mohou stát hodnotným zdrojem krmiv a potravin. Podobně se k potravinářskému využití může šlechtit i len. Pro „domestikaci" volně rostoucích potravinářsky využitelných rostlin se nabízí postup podobný hledání a získávání farmaceutickému surovin - , totiž poučit se z dávných tradic lidí žijících v dlouhém bezprostředním styku s přírodou tropů a subtropů. Že takovým postupem nesmí být právě tito lidé poškozeni, je samozřejmé.

Obě velká shromáždění přislíbila rozvojovým zemím nemalé prostředky. Jak budou využity - to je v rukou politiků a jejich ochoty naslouchat objektivní vědě.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník