Vědci vyvinuli novou genovou léčbu a vyléčili s ní svalovou dystrofii psů

Duchenneova svalová dystrofie (anglicky Duchenne muscular dystrophy, DMD) je prozatím smrtelná, nevyléčitelná a bohužel i poměrně běžná svalová dystrofie. Caroline Le Guiner z Université de Nantes a její mezinárodní tým vyvinuli novou terapii, s jejíž pomocí obnovili funkčnost svalů a stabilizovali symptomy svalové dystrofie u pokusných psů. Jde o významný krok na cestě k léčbě dětí zasažených touto chorobou. 

Svalová dystrofie DMD postihuje jednoho ze 3 500 až 5 000 chlapců. Velmi vzácně se může objevit i u dívek. Onemocnění se objevuje v dětství a pak rychle postupuje. Pacienti obvykle umírají mezi dvacátým a třicátým rokem, kvůli zástavě srdce nebo dechu.

Onemocnění je vyvolávané rozmanitými mutacemi v genu pro dystrofin, který sídlí na chromozomu X. Jde o největší ze všech známých lidských genů, což z něj dělá dobrý terč pro mutace. Produktem tohoto genu je složitý a komplikovaný protein, který se vyskytuje na vnitřní straně cytoplazmatické membrány svalových buněk. Mutace v dystrofinu narušuje fungování svalů a vede k jejich nevratnému poškozování.

Příčinu Duchenneovy svalové dystrofie známe. Vědci se snaží podobné genetické choroby řešit tak, že vezmou správnou sekvenci zmutovaného genu, vloží ji do virového vektoru, což bývá neškodný upravený virus, a pak vpíchnou virus s nákladem DNA do pacienta, aby tím spravili jeho DNA. S genem pro dystrofin je ale problém. S délkou 2,3 milionů párů bází je tento gen tak ohromný, že ho prakticky není možné vložit do běžných virových vektorů. Celý se tam nevejde.

Le Guinerová s kolegy to vyřešili velmi důmyslným způsobem. Vyvinuli umělý gen pro mikrodystrofin, velmi podstatně zkrácenou verzi dystrofinu. Tento gen obsahuje jen 4 tisíce párů bází, takže je možné ho vložit do viru poměrně snadno. 

Badatelé otestovali novou léčbu s mikrodystrofinem na 12 zlatých retrívrech, kteří byli postiženi Duchenneovou svalovou dystrofií. Vpíchli jim viry s genem pro mikrodystrofin a pak je sledovali déle než dva roky. Už po jedné dávce genové terapie se u retrívrů spustila normální produkce dystrofinu, do značné míry se u nich obnovila funkce svalů a další symptomy, aniž se u psů objevily nějaké vedlejší účinky.

Je to vůbec poprvé, kdy se takto povedlo léčit velká zvířata. Vzhledem k tomu, že pokusní psi jsou svými proporcemi lidským pacientům bližší, nežli třeba laboratorní myši, jsou výsledky experimentu velkým příslibem do budoucna i pro lidi. Zatím vše nasvědčuje tomu, že mikrodystrofin je účinný i bezpečný. Teď přijdou na řadu klinické zkoušky na lidech. Velkou výhodou léčby s použitím mikrodystrofinu je i to, že by měl fungovat u všech pacientů s Duchenneovou svalovou dystrofií, bez ohledu na to, jak jejich gen pro dystrofin zmutoval.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Původní zdroj:

Nature Communications 8: 16105

Sekundární zdroj:

AFM-Téléthon