Tibeťané mají gen pro nadmořské výšky od denisovanů

Jak známo, obyvatelé Tibetu zvládají dlouhodobě žít ve velkých nadmořských výškách, kde už je nápadně řidší vzduch. Pomáhá jim v tom alela genu, kterou sdílejí se záhadnými denisovany.

Žít na střeše světa, to není jen tak. Ve vzduchu je méně kyslíku, hůř se tu dýchá a lidé tu mají vlastně celou řadu fyziologických problémů. Pro našince je například vysoko v horách obtížnější otěhotnět. Tibeťané jsou ale dost v pohodě.

Podle dřívějších studií hrají v adaptaci na vysokohorské podmínky významnou roli některé geny, jako například EPAS1. Jeho produkt je součástí systému, s jehož pomocí tělo reaguje na nižší hladinu kyslíku v okolí. Tibetská verze genu EPAS1 pochází od předků národa Šerpů, kteří dnes žijí převážně ve východním Nepálu. Dotyčná alela se zhruba před 30 tisíci lety dramaticky rozšířila v populaci, protože podle všeho byla svým nositelům prospěšná.

Rasmus Nielsen z Kalifornské univerzity v Berkeley a jeho kolegové porovnali genomy obyvatel Tibetu s jinými lidmi a zjistili, že jejich alelu genu EPAS1 už nikdo jiný nevlastní. Přesněji řečeno, nemají ji žádné populace žijících lidí.

Nielsen a spol. ji totiž objevili v genomu stále záhadných a nanejvýš pozoruhodných denisovanů, lidského druhu popsaného z dnes již slavné jeskyně na Altaji. Molekulární paleoantropolog Svante Pääbo z Max Planck Institutu evoluční antropologie v Lipsku ocenil, že jednu z nejnápadnějších lidských adaptací na prostředí jsme získali takto zajímavým způsobem, tedy že přitekla od denisovanů. Denisované už sice dávno zmizeli, jejich geny ale mají očividně dlouhé prsty.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: