Syntetické genové tahy vedou ke „genetickému svařování“

Technologie genetického editoru umožňuje rychle měnit evoluční kurz určitých populací či druhů tím, že do nich lze vložit geny, které se rychle šíří celými populacemi.

Evoluční genetik Asher Cutter z kanadské University of Toronto navrhuje, že bychom tomu mohli říkat „genetické svařování“ (genetic welding). Dle svých slov chce tímto termínem zdůraznit, že jde o syntetický, záměrně vyvolaný genový tah, a také upozornit, že takové kroky vyžadují zodpovědnost.

Jak uvádí Cutter, technologii „genetického svařování“ jsme získali sotva před pár lety  a většinou se soustředíme na to, jaké jsou její krátkodobé důsledky. Podle něj bychom měli zvažovat i dlouhodobé důsledky takových zákroků, které mohou sahat do vzdálenosti stovek či tisíců generací.

V klasické Mendelovské genetice se geny u diploidních organismů obvykle dědí z rodiče na potomka s šancí 1:1. Genové tahy (gene drive) ale fungují tak, že některé sekvence ovlivní své přenesení na novou generaci do té míry, že dramaticky zvýší své šance na úspěch.

Genetické svařování, jak ho chápe Cutter, je umělou variantou genového tahu. Jde o vnesení genů, které mají výhodu při přenášení na další generaci, do přírodní populace. Takové geny se v populaci šíří jako požár, což vede k mnohem rychlejším evolučním změnám, než obvykle vídáme u přírodního výběru.

Zajímavým bonusem přitom je, že genový tah a genetické svařování mohou do dalších generací rychle protlačit i geny, které nejsou pro dotyčný druh příliš příznivé. Právě díky tomu lze tento postup používat při kontrole problematických či invazních druhů.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Zdroj obrázku: Cutter (2023), TiG.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: