Hlavní strana Novinky z českých biotechnologií Jak a proč naše tělo reguluje produkci syncytinu?

Jak a proč naše tělo reguluje produkci syncytinu?

Datum: 2.3.2012

Tým vědců z Fyziologického ústavu AV ČR v.v.i. vedený Dr. Jiřím Hejnarem popsal, jak je v lidském těle regulovaná výroba původně retrovirálního proteinu. Organismus si nese pozůstatky virové infekce v podobě částí DNA viru, které se za milion let evoluce postupně začlenily do lidského genomu. Některé úseky původní virové DNA kódují bílkoviny, které mají mnohdy významnou funkci. Jedním z příkladů je bílkovina syncytin - původně součást retrovirového obalu, který byl klíčový pro splynutí s hostitelskou buňkou. V lidském těle syncytin zajišťuje fůzi buněk placenty v místě kontaktu s děložní sliznicí a tím pádem je nezbytný pro správnou výměnu živin mezi krevním oběhem matky a plodu. Ačkoliv je syncytin nepostradatelný pro správnou funkci placenty, jeho přítomnost v jiných tkáních vede k nechtěnému splývání buněk, jak je tomu např. při roztroušené skleróze. A právě způsoby jeho regulace se zabývala skupina Dr. Hejnara. Tento proces probíhá na dvou úrovních - regulace genů kódujících tuto bílkovinu a následný sestřih RNA. V prvním případě je část DNA nesoucí genetickou informaci pro syncytin, methylovaná a tím pádem nepoužitelná pro syntézu bílkoviny. Druhým způsobem, jak tělo řídí produkci tohoto proteinu, je sestřih RNA. Pouze sestříhaná RNA se "přeloží" a dá tak vzniknout bílkovině. Zajímavé je, že tento proces se kromě placenty vyskytuje také v nádorech zárodečné linie. I to je důkaz, že deregulace syncytinu vede k zásadním změnám v organismu, např. rakovinnému bujení. „Popsané výsledky významně přispívají k lepšímu porozumění tkáňově-specifické regulace syncytinů. Nové poznatky o regulaci těchto proteinů by mohly být využity k upřesnění klasifikace nádorů stejně jako v diagnostice, prevenci či léčbě poruch placenty, které zůstávají závažnou komplikací těhotenství i ve vyspělých zemích. V teoretické rovině se jedná o názornou ukázku procesu, jímž jsou původně virové geny přizpůsobovány novým buněčným funkcím. Podobný proces proběhl v historii savců nezávisle ve všech vývojových liniích s dokonalým typem placenty, jako jsou primáti, hlodavci a šelmy. Evoluce nás neustále udivuje tím, jak dokáže pracovat i s genetickým odpadem pocházejícím z nebezpečných parazitů,“ vysvětluje Dr. Hejnar.