Švestka bez virové přílohy

Mnozí z těch, kdo pěstují švestky to dobře zná: hodně jich začne opadávat. Ty, co zůstanou, jsou deformované, nejdou od pecky a mají načervenalou dužinu. I pěstitelé meruněk a broskví se s podobnými příznaky setkávají. Je to projev napadení virem šarky. Trefně se mu anglicky říká plum pox virus (PPV), tedy virus švestkových neštovic.

Jako většina rostlinných virů je jeho základem ribonukleová kyselina nesoucí dědičnou informaci obalená bílkovinným pláštěm. Přenášejí ho mšice, takže rozšiřování má zajištěné. U nás je infikováno kolem 80% švestkových stromů, ale také broskvoní a meruněk.

Proti virové nákaze nejsou žádné postřiky či jiné prostředky jak ji vyléčit nebo jí alespoň předejít. Tam, kde je infekce méně rozšířená, bojují proti ní jediným možným, leč drastickým způsobem - porážením napadených stromů. Doplatilo na to přes 90 tisíc stromů ve Francii, v Itálii jich padlo 70 tisíc se škodou půl milionu euro. Celková škoda v Evropě se odhaduje na miliardu euro.

Proto se molekulární biologové snaží zasáhnout tak, aby vyvinuli odrůdu, která by byla proti viru imunní. U rostlin se to dělá způsobem podobným vakcinaci: získá se gen řídící syntézu obalové bílkoviny a vnese se do rostliny. Ta tvoří obalovou bílkovinu, čímž se „tváří" jako by byla již virem napadena a rostlina začne vyvíjet obranné mechanismy. Tak se také postupovalo u švestek. Ve Francii získali potřebný gen a vytvořili mezinárodní tým, který se snažil získat švestku nepodléhající šarce. U nás je jeho účastníkem Výzkumný ústav rostlinné výroby v Ruzyni.

Nakonec se skutečně podařilo takovou odrůdu získat. Zajímavé bylo, že nejlépe viru vzdorující odrůda netvoří žádný obalový protein. Ukazuje se, že jde o způsob umlčování genů, který je nyní jednou z nových šlechtitelských metod. Podstatou je vytvořit v rostlinné buňce ribonukleovou kyselinu, která způsobí zablokování části DNA dávající příkaz k funkčnímu vyjádření genu. I když se při dalších děleních tato tzv. siRNA nepřenáší, příkazový úsek zůstává zablokován. Tím je gen vyřazen z provozu. U švestky byl vyřazen z provozu gen tvorby virové obalové bílkoviny a to i v případě, že je do buňky virus uměle vnesen. Nemůže se v ní množit a nestane se tedy ani zdrojem pro infekci přenášenou mšicemi.

Máme chuť volat „sláva". To však lze pouze v USA, kde byla odrůda vytvořena a Úřad pro ochranu životního prostředí (EPA) ji povolil k pěstování. Dostala jménu „Honey Sweet."
V Evropě jásat nelze. Starostliví politici si sice nedělají starosti, že Evropané jedí švestky s přílohou viru, neb to je podle nich „přirozené". Odrůda vytvořená vědci je sice bez viru, ale je „nepřirozená" - geneticky modifikovaná. A před ní musí chrabrý politik své voliče chránit. Prohlásí, že v zájmu „nejvyšší úrovně ochrany lidského zdraví a přírody" je nutno:

1) Provést molekulární analýzu: kolik kopií se vložilo, jak jsou organizované, zda nenarušily vlastní geny;

2) Provést polní pokusy, aby se zjistilo: exprese vloženého genu a jeho stabilita, agronomické vlastnosti, vztah k chorobám;

3) Zhodnotit a testovat ekologické vlivy: chování při abiotickém stresu, vliv na organismy v daném prostředí ověřit pokusy s relevantními organismy, přežívání životaschopných semen, morfologii a životnost pylu, vliv na včely, riziko (vzdálenost) horizontálního přenosu genů, přežívání zbytků v půdě;

4) Charakterizovat nové bílkoviny: aminokyselinové složení a sekvenci, biochemickou aktivita;

5) Prověřit toxicitu a alergennost: srovnáním se známými alergeny a toxiny, ověřením stravitelnosti bílkovin, zjištěním akutní toxicita na myších, krmnými pokusy (42 dní) s celou rostlinou.

Z tohoto (částečného) výčtu je zřejmé, že ochota Ministerstva zemědělství USA předat nám veškeré materiály, které tam vedly ke schválení, zdaleka nepokryje „pečlivost" evropských politiků. Budeme tedy asi ještě dlouho pojídat švestky s virovou přílohou, aby „v nejvyšší míře bylo ochráněno naše zdraví".

Autor:  Prof. Jaroslav Drobník

Obrazové přílohy: http://www.sxc.hu/