STRESSSS!!!

…vládne dnešním generacím. Je stále více těch, kdo o něm mluví jako o součásti svého běžného denního života. Nelze jej vidět, uchopit, nelze se bránit…

Ale je to opravdu tak? Je stres nezbytné zlo civilizace, které musíme snášet a smířit se s pouhým konstatováním faktu? Musíme uznat stres jako nežádoucí vedlejší efekt civilizace? Určitě tomu tak není. Ale faktickým problémem stresu je nedostatek informací a pak také to, že lidé na něj nenahlíží jako na zdravotní problém v úplném počátku.

Pojďme si jej definovat

Co si vlastně pod pojmem stres máme představit? Jaká jsou rizika? A jaké jsou obranné prostředky? Dnešní uspěchaná doba umožňuje tento problém mírně bagatelizovat. Každý druhý až třetí člověk používá tvrzení „jsem ve stresu“ a přitom to není ani zdaleka pravda. Slovem stres nahrazujeme jiné problémy, je pro nás synonymem časové indispozice, velkého množství zodpovědnosti, rodinných problémů… Mohli bychom ve výčtu pokračovat, ale myslím, že to není nezbytné.

Z fyziologického hlediska není stres otázkou psychiky, ale prvotně fyzickou reakcí lidského organizmu. Jedná se o obranný mechanizmus, kdy dochází k vyplavení hormonů do krve a organizmus se připravuje na konfrontaci s podnětem. V dobách dávných to byla otázka boje, nebo útěku. Zvýšená sekrece kortizolu a adrenalinu je odpovědí těla na vyhodnocené ohrožení.

Aktuálním problémem stresu je fakt, že se během ticíců let formy ohrožení poněkud změnily. Už dávno není stresová reakce pouze odpovědí na fyzické ohrožení jiným zvířetem, vyžadující útok nebo útěk. Nicméně fyziologie člověka ještě stále reaguje stejnou chemickou odezvou. Pokud ovšem odchází k vyplavování hormonů a k přípravě na fyzickou zátěž, která se, jak už chápeme, většinou nedostaví, lidskému zdraví to neprospívá.

Jaké stres způsobuje škody?

Výskyt stresových reakcí je plný protikladů. Na jednu stranu máme tendence stresem pojmenovávat všechny životní nesnáze, na stranu druhou se v případě skutečného stresu neobtěžujeme chránit naše zdraví. Pokud stres působí dlouhodobě a lidský organizmus není dosti silný, aby se sám účinně bránil faktoru, který jej vyvolává, nebo jeho následkům, může tento původně obranný mechanizmus lidskému zdraví velice uškodit. Úzkostné stavy, deprese, problémy kardiovaskulárního a gastrointestinálního systému, bolesti svalů. Jak je vidět dlouhodobý stres postihuje nejen psychickou stránku člověka, ale i tu fyzickou. V extrémních případech může bez pomoci specialisty docházet ke ztrátě hybnosti, ztrátám řeči a pak také ztrátě života, ať už vlivem selhání některých orgánů, nebo jeho vědomým ukončením.

Některé konkrétní potíže

Nejčastějším projevem dlouhodobého působení stresových reakcí na lidskou psychiku je úzkostná porucha. Přestože mezi laickou veřejností je nejoblíbenějším slovem slovo DEPRESE (skloňováno je hojně a za všech okolností), první co se dostaví při dlouhodobějším působení stresu je úzkost. Je to ovšem velice různorodá skupina potíží:

• panická porucha
• generalizovaná úzkostná porucha
• sociální fobie
• smíšená porucha
• specifické fobie
• smíšená úzkostně depresivní porucha

Hlavním problémem při diagnostice je fakt, že pacient má spíše somatické příznaky, což vede ke stavu, kdy lékař zkouší léčit příznaky jiného onemocnění, ovšem bez dobrých výsledků.

Ovšem ne všechno je úzkostná porucha. Strach nebo úzkost pociťoval v životě každý z nás. O úzkostné poruše se mluví až tehdy, kdy délka reakce na podnět i reakce samotná neodpovídají vyvolávajícímu podnětu.

Co s tím?

Automobilovou nehodu, přírodní katastrofu, nebo úmrtí v rodině asi jen těžko ovlivníme. Neznamená to ovšem, že nemáme žádné prostředky, jak se bránit. Velká část „stresových situací“ souvisí paradoxně s tím, že si neumíme příliš dobře zorganizovat den, týden, měsíc… Jsme loajální vůči zaměstnavateli, rodině, dětem, ale ne vůči sobě samým. Co by tedy mohlo být lékem na každodenní stres? Plánování a odpočinek. Přestože to zní trochu idealisticky, nic na tom vlastně není. Možná bychom mohli také zkusit použít slovo disciplína, konkrétně osobní disciplína. Udržet v harmonii tělo i duši od nás vyžaduje určitou aktivitu, neděje se to samo o sobě, jak bychom si přáli.

• určení priorit
• pravidelné plánování času
• efektivní odpočinek (i aktivní)
• dostatek kvalitního spánku
• pozitivní myšlení
• drobné každodenní radosti

Zamyšlení nakonec

Stres je, byl a bude. Není možné jej vypnout, leda bychom se nechali „přeprogramovat“ jako roboti. Je ovšem na nás, jakou měrou bude ovlivňovat naše životy. Držme se proto tří jednoduchých pravidel a bude se nám i lépe žít:

• předcházet stresu a udržovat psychické zdraví
• odbourat co nejrychleji stres a zabránit rozvinutí do následných komplikací
• u dlouhodobého stresu a depresí, nechat si poradit odborníkem

A ještě jedna důležitá věc. Pokud si člověk zlomí ruku, jde za chirurgem, pokud ho bolí zub, tak za zubařem. Pokud jej bolí duše, měl by jít také za specialistou. To, že stres, úzkost či deprese nejsou vidět neznamená, že nejsou nemocemi. Šrám na duši nechává mnohem větší jizvy než rozbité koleno a mnohdy může být poškození nevratné.

Autor: RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Zdroje:

Grycová L.: Stres, aneb „útoč nebo uteč“, Pharmanews, 2012, 3-4, 34.