Stopování invazních ryb ve vodě pomocí eDNA

Pět druhů hlaváčů, ryb z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae), pocházejících z oblasti Černého a Kaspického moře, se v poslední době stalo invazními. Úspěšně kolonizují sladké a brakické vody Evropy i Severní Ameriky. Jeden z nich, hlaváč černotlamý (Neogobius melanostomus), figuruje mezi stovkou nejhorších invazních organismů Evropy.

Jestli chceme takové invaze řešit, tak je musíme sledovat. Současné metody průzkumu populací hlaváče černotlamého spočívají v jeho lovení, případně pozorování v přírodě. Oboje je ale poměrně náročné a zároveň nijak zvlášť přesné. Kvůli tomu bývají populace hlaváčů odhaleny, až když jsou početné, a jakékoliv snahy o jejich odstranění či kontrolu pak bývají marné.

Badatelé Basilejské univerzity proto vyvinuli metodu, která umožňuje s velkou přesností testovat přítomnost hlaváčů černotlamých v tekoucí i stojaté vodě.

Využili k tomu mírně upravené komerčně dostupné zařízení na odběr vzorků vody z vodního sloupce, kterým lze nabrat vzorky ze dna, na němž hlaváči žijí. Tam invazní ryby zanechávají stopy v podobě výkalů nebo šupin, z nichž lze v laboratoři hledat eDNA (environmentální DNA). Za tím účelem v Basileji vyvinuli testy, které odhalí genetický materiál hlaváčů černotlamých a jiné druhy ryb je nechají chladnými.

Testování eDNA hlaváčů ve vodě je méně časově náročné a méně nákladné, než jejich chytání na udici. Navíc to zvládne skoro každý a není k tomu nutné vlastnit rybářský lístek. Narozdíl od chytání ryb elektrickým proudem není měření eDNA brutální, a lze ho používat i v chráněných územích a na trdlištích.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: