Smrkancové nanoboty poháněné katalázou zasahují v hlenu

Hleny nejsou právě místem, kde si člověk představí akci nanobotů. Podobné prostředí je přitom běžné nejen v nosu, ale i na řadě dalších míst v těle, včetně plic, žaludku nebo očí. Plní tam ochrannou funkci.

Nanotechnologové se s tím poprali a vyvinuli „smrkancové“ nanoboty s enzymatickým pohonem, které se dostanou přes lepivý hlen a doručí léčivo tam, kde to doposud bylo velmi komplikované. Nové nanoboty otestovali na myších.

Hlen chrání exponované tkáně a buňky před patogeny a cizorodými látkami tak, že nežádoucí objekty pohltí. Ochrana to není špatná, ale hlen také bohužel současně brání cílené léčbě tkání, které chrání.

Existují různá řešení, včetně použití velmi malých nanočástic nebo doprovodných látek, které zkapalňují hlen, ale žádné není úplně ideální. Španělský výzkumný tým zkombinoval několik takových strategií dohromady a vytvořil zmíněné „smrkancové“ nanoboty, s pohonem založeným na peroxidu vodíku. Ten přitom funguje nejen jako palivo, ale také jako látka pro rozpouštění hlenu.

Vědci je vytvořili tak, že na porézní křemenné nanočástice navázali enzym katalázu, která bouřlivě rozkládá peroxid vodíku na vodu a kyslík. Do pórů nanočástice je možné uložit molekuly léčiva a nanočástice poté aplikovat společně s dávkou peroxidu vodíku. Kataláza se postará o pohon a nanočástice s léčivem se dostane na místo určení. V experimentu úspěšně prošlo skrz hlen asi 28 procent nanobotů, což je zhruba 60krát víc než při pasivní difuzi nanočástic.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Zdroj obrázku: Serra-Casablancas et al. (2024), ACS Nano.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: