Sinice nad zlato?

V pražské Hostivařské přehradě se koupat nesmí. Jsou tam totiž sinice. V Brněnské přehradě se koupají pouze lidé mimořádně otrlí. Zelená voda připomíná špenátovou polévku, jenže zdaleka tak nevoní. I zde na povrchu plavou sinice. Sinice jsou organismy, které se společně s řasami stávají součástí fytoplanktonu. Planktonem se, jak známo, živí velryby, ale o nějakou velrybu na Brněnské přehradě patrně nezavadíte. A sladkovodní ryby, kromě tolstolobika, zase nezavadí o plankton. Do našich řek proudí stále více fosforu, který je společně s dusíkem, kyslíkem a sluncem to pravé, co řasy a sinice potřebují k životu. Protože zvláště v letošním létě se všeho dostávalo vrchovatě, bohatě rozkvetly i naše přehrady, rybníky a nádrže. V těchto příhodných podmínkách vytvářejí sinice nebezpečné toxiny, které mohou fungovat jako spouštěče alergických reakcí. Co teprve, když si plavec lokne. Rekreanti se vztekají, dermatologové mají plné ruce práce s léčbou alergií a hygienici nevědí, kam dřív skočit. VĚDCI MAJÍ ZÁJEM. Sinice jsou fotosyntetizující gramnegativní eubakterie. Jsou předmětem zkoumání hned několika vědních oborů. Zajímají se o ně botanici, ekologové, toxikologové i mikrobiologové. Jsou schopny přežít v nejrůznějších životních podmínkách, a to i těch nejméně utěšených, protože se dokážou živit organickými látkami jako běžné bakterie, ale také mohou žít jen ze světla a minerálních živin jako rostliny. Ač se nám to nezdá, vděčíme jim vlastně za to, že jsme. Po dobu asi 1,5 miliardy let byly dominantní formou života na naší planetě a podílely se výrazně na vytvoření kyslíkové atmosféry Země. Sinice nemá nikdo rád. Tedy kromě společnosti B. P. Medical. Jejím jednatelem a výkonným ředitelem je Vítězslav Březina. Jako vědecký pracovník se dostal na počátku šedesátých let minulého století ke kultivaci řas a sinic. Zkoumal jejich možné využití v biologii, biochemii, hematologii, cytogenetice a v molekulární genetice. Byl u toho, když celá řada světových vědeckých institucí hledala další formy stimulace a podpory imunitního systému, a dostala se zcela zákonitě k řasám a sinicím. Byl u toho, když se biologicky zaměřené výzkumné ústavy ČSAV v jižních Čechách dostaly z fáze základního výzkumu k výzkumu, který mohl mít aplikované výstupy. Vítězslav Březina se chytil příležitosti a v roce 1994 založil společnost B. P. Medical, zaměřenou na využívání léčivých vlastností sinic. ZELENÁ LÉKÁRNA. Sinice jsou skoro kompletní lékárna. Obsahují mnoho biologicky cenných látek: vlákninu, esenciální aminokyseliny, řadu vitaminů a látky s antioxidačním charakterem. Mají antibakteriální i antimykotické účinky. Produkují širokou škálu využitelných látek, jako jsou oligosacharidy, hormony, enzymy nebo dokonce antibiotika. Významnou složkou sinic jsou karotenoidy, které mají vysokou schopnost vychytávat volné kyslíkové radikály. Ty vznikají jako vedlejší produkt buněčného metabolismu a mohou výrazně poškodit buněčný aparát. To může vést k náhodnému buněčnému dělení, vedoucímu až ke vzniku zhoubných nádorů. Karotenoidy pomáhají uchovávat zdravou kůži, sliznice, prostatu, ženské reprodukční orgány, srdce, cévy, oči, podporují imunitu. Chrání před škodlivým vlivem UV záření a napomáhají i zhnědnutí kůže. Dají se používat do potravinových doplňků, jako krmivo i pro farmaceutické produkty. V Evropě tento trh reprezentoval v roce 2005 obrat ve výši 334,5 milionu eur, z toho v České republice 5 milionů eur. Perspektivní je i využití karotenoidů v kosmetických přípravcích, které se "snaží" zpomalovat proces stárnutí, i v prostředcích na ochranu před škodlivými slunečními paprsky. Látky, extrahované ze sinic, mohou stimulovat a podporovat imunitní systém, a to nejen u lidí, ale i u zvířat. A mohou i zlepšovat sportovní výkonnost a vytrvalost, aniž by se sportovec dostával do rozporu s antidopingovými pravidly. Předností karotenoidů, získaných ze sinic, je jejich nesrovnatelně vyšší účinnost než u synteticky vyráběných vitaminů a látek, jejichž vstřebatelnost je v porovnání s přírodními látkami nízká. "Karotenoidy přímo neuzdravují," říká Vítězslav Březina, "jejich síla je především v prevenci." BIOMASA V ŠUMÁKU. Technika kultivace řas a sinic a výroby aktivní sušené biomasy je poměrně složitá a vyžaduje dlouholetou zkušenost. V České republice jsou k tomu vytvořeny výhodné podmínky díky dlouholeté výzkumné práci Botanického ústavu Akademie věd ČR v Třeboni. Principem technologie, která nyní funguje v jihočeské základně AV ČR v Nových Hradech, je kultivace autotrofních mikroorganismů v solárním bioreaktoru za pomoci koncentračních rastrů. Koncentrované spektrum světla dopadá na skleněné trubky, v nichž cirkuluje řasová biomasa. Nastavením přesných podmínek lze podpořit produkci karotenoidů. Po kultivaci je kultura separována rozbitím buněčných stěn, což je důležitý krok pro optimální vstřebatelnost všech dostupných živin v biomase. Jejím šetrným usušením se na konci celého procesu získá jemný prášek, ze kterého lze vyrábět i granule nebo tablety. Vítězslav Březina uvažuje i o formě šumáku. Tato česká technologie má v porovnání s konkurenčními zahraničními technologiemi řadu výhod. Především je to surovinová základna. Tou pochopitelně nejsou sinice, které plavou na hladinách našich vodních nádrží, ale jedna z největších a světově nejlepších sbírek kmenů řas a sinic v Třeboni, budovaná od konce padesátých let minulého století. V ní je "kmenová" knihovna prakticky všech řas a sinic, které se vyskytují v přírodě. Je tedy z čeho vybírat, i když většinou se výběr omezuje na několik kmenů. Naše technologie také umožňuje změnu podmínek kultivace, kterou se dá vytvořit jiný produkt. Tak lze vyrábět přesně podle přání a definice zákazníka. Tato variabilita umožňuje rychlou reakci na nové požadavky, rozložení podnikatelského rizika na více produktů i velice pružnou cenovou politiku. Technologie, vyvinutá v ČR, umožňuje i obohacování biomasy například o selen, jód nebo další látky, což zvyšuje přidanou hodnotu výrobku. Technologie může využívat i geneticky modifikované mikroorganismy. ČESKÁ TECHNOLOGIE je jediná na světě. Se světovou konkurencí to v této oblasti vůbec není tak žhavé. Přímými konkurenty jsou pouze dvě společnosti. Největší je izraelská společnost Algatechnologies, která vyrábí biomasu z řasy, která se v ČR nepoužívá, a navíc technologií, která je výrazně odlišná od technologie české. V Evropě o Algatechnologies moc slyšet není, hlavním trhem Izraelců je Japonsko, kde jim roste prodej o 30 % ročně. Je to zajímavé, protože dalším významným světovým výrobcem je švédská společnost AstaReal, která je součástí japonské farmaceutické skupiny Fuji Chemical Industry. Ta se ale místo na japonský trh soustřeďuje hlavně na trhy v Evropě a Americe. Švédové, podobně jako česká firma, jsou propojeni s výzkumnou základnou jejich země a mají vlastní patentovanou technologii. Ostatní konkurenti na českou firmu nemají. Existuje sice řada výrobců v Číně i na Tchaj-wanu, ale jejich výrobky zatím zdaleka nedosahují kvality těch českých. V čistotě i složení mají Číňané co dohánět, a tak se snaží prosadit cenou. Prodávají za desetinu toho, co ti nejlepší, ale to není konkurence, jíž by se musela firma B. P. Medical obávat. Velké farmaceutické firmy dbají na certifikát správné výrobní praxe, který česká firma obdrží bez obtíží, kdežto konkurenti těžko. Navíc ve farmaceutické i kosmetické výrobě hraje výraznou roli čistota produktu, a v té je český podnik takřka nedostižný. A při schopnosti vytvořit produkt přesně na míru a vyrobit ho ekonomicky v malých sériích jsou jeho konkurenční výhody na světovém trhu, který roste o 10 % ročně, značné. SINICÍM POMŮŽE ENERGIE ZDARMA. Zatím B. P. Medical využívá dvě experimentální zařízení, jedno v Nových Hradech, druhé v Třeboni. Ta umožní vyrobit asi 600 kg usušené biomasy z řas a sinic. Už příští rok by firma chtěla svou výrobní kapacitu více než zdvojnásobit. Začne budovat novou technologickou halu v hodnotě 17 milionů korun, využívající výhradně solární energii. Vítězslav Březina si zjistil, že jižní Morava má daleko více sluníčka než jižní Čechy, a tak hala vyroste někde mezi Břeclaví a Znojmem. Proto se do projektu zapojilo i Jihomoravské inovační centrum, které poskytuje společnosti kompletní zázemí a pomáhá mu hledat strategického investora. V roce 2008 by už měla stát i nová skleníková hala na pěstování řas a sinic, která by měla vyprodukovat asi 2500 kg biomasy. PĚSTOVAT, NEBO ZLIKVIDOVAT? Ten, kdo se těší, že naše přehrady, nádrže a rybníky budou brázdit lodě, sbírající z hladiny sinice a řasy, se raduje zbytečně. Ekonomicky by to byla takřka sebevražda. Možnostmi likvidací sinic a jejich nebezpečných toxinů se vědecky zabývá Centrum pro cynobakterie a jejich toxiny, společné pracoviště Masarykovy univerzity a Botanického ústavu AV ČR. Centrum se snaží pod vedením Blahoslava Maršálka vyvíjet i technologie, směřující k včasnému varování před vodními květy, zkoumá možnosti detekce jejich toxinů a omezení masového rozvoje. To jsou ale technologie, které s pěstováním biomasy ze sinic a řas nemají absolutně nic společného. Prakticky se likvidací sinic z našich nádrží nikdo nezabývá. V současnosti existuje několik metod omezení masového rozvoje sinic. Nejjednodušší je mechanické odstraňování vyprodukované biomasy. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický zkouší jejich odstraňování pomocí tilápie nilské, které je ovšem v našich vodách zima a hyne. Pokusy se dělají i s asanačními opatřeními na dně nádrží. Všechny tyto metody jsou ale často sporné a skoro vždy nákladné. Proto zatím nejlepší metodou je omezení přísunu výživných látek ze zemědělství i z domácností. Výroba sušené biomasy z řas a sinic je obchodně zajímavá. Našim vodním plochám ale nepomůže a sinic je nezbaví. Dokud budeme do našich řek vypouštět dusík a další látky, pak se i nadále budeme koupat v bujónu ze sinic. "Zdroj":[ http://www.enviweb.cz/?env=voda_archiv_gacbi]

---

49

Příbuzné články

Protony regulovaný iontový kanál ze sinic - Chemicky regulované iontové kanály zprostředkovávají excitační i inhibiční přenos signálů v nervovém systému (14.2.2007)