Séraliniho aféra se stažením studie o toxicitě GM kukuřice

Séraliniho aféra začala na podzim roku 2012, kdy Gilles-Éric Séralini z Univerzity v Caen a jeho tým publikovali výsledky studie, během níž krmili klasické Sprague Dawleyho laboratorní potkany po celý jejich život produkty společnosti Monstanto. Konkrétně geneticky vylepšenou kukuřicí NK603, která je odolná vůči herbicidu RoundUp a také přímo tímto herbicidem. Publikaci, která se uskutečnila v časopisu Food and Chemical Toxicology, Séralini ohlásil na ostře sledované tiskové konferenci, kde zároveň představil i knihu a dokumentární film o výzkumu. Poselstvím celého show bylo, že kukuřice odolná vůči herbicidu i samotný herbicid jsou toxické.

Reakce světa přecitlivělého na genetické modifikace byla více než bouřlivá. Francouzský premiér prohlásil, že pokud se výsledky potvrdí, tak jeho vláda bude tlačit na celoevropský zákaz. Evropská komise pověřila nezávislou European Food Safety Agency (EFSA) v italské Parmě, aby Séraliniho studii důkladně zhodnotila. Ruská vláda dočasně zakázala dovoz geneticky vylepšené kukuřice a nejdál zašli v Keni, kde pro jistotu úplně zakázali veškeré GM plodiny. Přivalila se velká vlna odporu vůči GM potravinám, noviny se hemžily titulky jako „Ano, GMO jsou jedovaté!“.

Do nadšeného jásotu odpůrců genetiky se ale ozvala kritika celé řady odborníků a institucí, která postupně nabírala na síle. Séralini podle nich hrubě porušil pravidla slušného chování, když před tiskovou konferencí poskytl publikaci vybraným novinářům a pak jim pod hrozbou drakonického trestu zakázal konzultace s dalšími vědci. V důsledku toho vznikla v médiích spousta oslavných příspěvků, které nezmiňovaly jakoukoliv kritiku. Na Séralinim nenechal niť suchou ani úvodník Nature, v němž je řečeno, že tak silná prohlášení, jako jsou ta Séraliniho, s předpokládaným značným dopadem na světovou veřejnost, by měla být prezentována poctivě a s velkým rozmyslem. Zdrcující kritikou nešetřil ani slavný popularizátor vědy Carl Zimmer, který příkře odsoudil publicisty ochotné se nechat manipulovat Séralinim, stejně jako pohaněl i přístup samotného Séraliniho.

Další dějství Séraliniho aféry se rozpoutalo v listopadu 2013, když nizozemské nakladatelství Elsevier vydávající časopis Food and Chemical Toxicology oznámilo, že po odmítnutí Séraliniho týmu vzít článek zpět, sami inkriminovaný článek stahují. Elsevier svůj již nějakou dobu očekávaný krok zdůvodňuje tím, že po detailní analýze Séraliniho dat nelze potvrdit vliv kukuřice NK603 ani herbicidu na úmrtnost a růst nádorů laboratorních potkanů. Výsledky studie vlastně vůbec nejsou průkazné, protože se opírají o malý počet potkanů, navíc není žádným tajemstvím, že Sprague Dawleyho potkani často trpí rakovinou sami od sebe.

Séralini a jeho příznivci stažení článku zuřivě napadli, obviňují redakci časopisu z vlivu biotechnologického giganta Monsanto, vyhrožují žalobami a organizují petice. Jejich jednání během aféry, povaha staženého článku, a také fakt, že Séralini před časem založil výbor Committee of Research and Independent Information on Genetic Engineering (CRIIGEN), který intenzivně lobuje proti GM potravinám, vznáší přinejmenším velmi závažné pochyby o Séraliniho objektivitě při hodnocení závadnosti geneticky vylepšených plodin a herbicidů. Zmíněná studie je ostatně jediná, která kdy zjistila toxické účinky herbicidu RoundUp a plodin, které jsou vůči němu rezistentní. Genetické inženýrství čelí zvláště v Evropě nesmírnému tlaku, který podle všeho někdy překračuje hranice férového střetu vědeckého bádání.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje: 

(orig).Nature News 28. 11. 2013.

(doplň.) Wikipedia (Séralini affair).