S nanotrubičkami je editování rostlin snadné jako facka

Vkládání genetického materiálu do rostlin je podle genetiků stále spíše umění než věda. Díky nové metodě z Kalifornské univerzity v Berkeley se teď ale stane genetické inženýrství, obzvláště pokud jde o editování genů CRISPRem, prý doslova hračkou.

Markita Landry a její kolegové používají ke vložení genetického materiálu do rostlinné buňky uhlíkové nanotrubičky, které jsou natolik tenké, že snadno projdou bytelnou stěnou buňky. V současnosti se DNA do buněk rostlin stále ještě střílí, doslova, anebo pašuje s pomocí ochočených patogenních bakterií. Oba dva tyto tradiční postupy mají velmi nízkou úspěšnost, což představuje zásadní komplikaci pro genetiky a biotechnology rostlin.

Nanotrubičky nabízejí pozoruhodné řešení tohoto problému. S jejich pomocí lze vkládat genetický materiál jak do jádra rostlinné buňky, tak i do chloroplastu, což je s tradičními metodami ještě těžší. Přitom s genomem chloroplastu se dají dělat velmi zajímavé věci, které se týkají fotosyntézy a dalších zásadních procesů. A nanotrubičky jsou ve vkládání vysoce úspěšné.

Výhodou je i to, že uhlíkové nanotrubičky nejen chrání DNA před rozbitím v buňce, ale také brání vkládanému genetickému materiálu, aby se začlenil do genomu rostliny. To je v řadě zemí klíčové, protože v takovém případě není příslušný zákrok ocejchován jako genetická modifikace, čili GMO, se řadou nepříjemných důsledků. Evropy s jejím předpotopním přístupem ke genetice se tato výhoda ale bohužel netýká.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: