Radiační mutagenese

Moderní šlechtitel nečeká jako Gregor Mendel, až se objeví náhodou rostlina jiných vlastností než jaké mají obvyklé odrůdy, ale přírodě pomáhá. Je moderní doba a pospíchají všichni. Vedle medii tak či onak probíraného šlechtění pomocí přenosu genů, tedy transgenose, úředně (a nevhodně) genetické modifikaci, se krčí opomíjená metoda - radiační mutagenese. Netočí se v ní miliony, ani ji neangažovala žádná politická strana, nedá se patentovat, takže o ní skoro ani nevíme.

Je to však velká křivda. Mezinárodní atomová agentura IAEA o jejich výsledcích podává pravidelné zprávy a spolu s FAO - organizací Spojených národů pro potraviny a zemědělství - o nich vede databázi. Právě na konci uplynulého roku - 2. prosince - vydala IAEA populární zprávu (upřímně řečeno v současné finanční situaci potřebuje dotace) a informace v ní obsažené by neměly zapadnout.

Především mutant získaných ozářením, vyšlechtěných a stabilizovaných pro potřeby praxe jsou už tři tisíce. Je mezi nimi většina okrasných rostlin, ale také mnoho potravinářských plodin, významných zejména pro rozvojové země. Nemělo by nás to překvapit, protože patříme k průkopníkům. V roce 1965 docent Josef Bouma požádal přítele zubaře, zda by mu rentgenem „neposvítil" na hrst semen. Byly to obilky ječmene odrůdy Valtický. Po ozáření vysel, vybíral, křížil. Máme mezinárodně slavný Diamant. Děláme z něj pivo, Irové whiskey.
IAEA uvádí, aby neděsila lidi, že radiační mutageneze je vlastně jen urychlení evoluce. V podstatě je to pravda. V minulosti - viz poločas přirozených radioizotopů - bylo na matičce Zemi daleko vyšší radiační pozadí. Živáčkové, chtěli-li přežít a množit se, museli se s tím vyrovnat. Vyvinuli celou škálu biochemických pochodů, které dovedou důsledky ozáření jakž-takž opravit. Pravě to jakž-takž je podstatou radiační mutageneze, případně lecjakých vynálezů evoluce. Opravená DNA může kódovat trochu jinak. Jen trochu, jinak by mutant nepřežil.

Radiační mutanty v přírodě vznikaly, vznikají a budou vznikat, ale zřídka. Ozáření vše urychlí a šlechtitel nemusí čekat. Vybírá, co se mu hodí a běžnými metodami ještě vylepší. Tak vznikají odrůdy, kterými se chlubí IAEA. Vietnam má problémy s půdou a vodou, není sám. Zavlažuje-li se pramenitou vodou, jsou v ní sole. Voda se vypaří, sůl zůstane. Je jí víc a víc, kořenům se to nelíbí. Radiační mutant rýže VND95-20 už v deltě Mekong roste na 300 tisících hektarů, protože sole v půdě snáší mnohem lépe něž původní odrůdy. A zkouší se další, který může dát až tři sklizně ročně.

Ječmenu se ve výšce 5000 m v Peru také nedaří nejlépe. Proto místní zemědělci přivítali mutant, který v těchto podmínkách dá až 1,2 tuny po hektaru. V Keni trpí pšenice suchem. Ozářením jejich Výzkumný zemědělský ústav (KARI) spolu s pracovištěm IAEA v rakouském Seibersdorfu vyšlechtili odrůdu Njoro-BW1, která nejen lépe snáší sucho, ale není citlivá na rez a dává dobrý výnos. I v Keni mají už připravenou další odrůdu s bohatým obsahem bílkovin.

Užitečné radiomutanty se podařilo připravit i z exotičtějších plodin. Jeden je odvozen od korunního prince škrobnatých plodin - manioku. Spolu s Ghanským Výzkumným ústavem biotechnologie a radiačního zemědělství vyšlechtili odborníci IAEA odrůdu Tek Bankye. Má méně glykosidů uvolňujících kyanovodík (nepěkná vlastnost manioku), je rezistentní na virózu a dává 40 tun po hektaru, což je čtyřikráte víc, nežli se sklízelo doposud.

Ve výčtu by se mohlo pokračovat Byly by tam radiomutanty banánů, arašídů, cizrny, sezamu, manga, hrušek a dalších. Mutanty se pěstují na plochách dosahujících statisíce hektarů. Nejaktivnější je Čína. Pro nás je zajímavá tvrdá pšenice, která dává onu unikátní kvalitu italské pastě, nebo bezjaderné grepfrujty.

Vtírá se kacířská otázka: jak je to s jejich potravinovou nezávadností. Odpověď patří v Evropě k politickým neslušnostem: teoreticky mají větší riziko než geneticky modifikované (GM) plodiny. Třeba taková GM sója má navíc bílkoviny půdní bakterie, které denně sníme kolem miliardy. Není pro nás cizí. Ale mutované bílkoviny? Kdož ví. Stačí záměna aminokyseliny a může zde být alergen. Když se v molekule hemoglobinu změní jedna z 278 aminokyselin, máme srpkovitou anémii.

Proč tedy neprotestujeme, neděláme představení v Bruselu na ulicích, aby úřady přikázaly značení, testování, analýzy, monitorování a kdoví co ještě, jak to platí (za naše peníze) pro GMO? Ze stejného důvodu proč si do bytu necháme zavést trubky s plynem, dráty nabité elektřinou a - hrůza - jezdíme autem. To vše nese potenciální smrtelné nebezpečí, ale přijímáme ho, protože užitek je větší.

Takže si bez obavy pochutnejme na italské pastě, bezjaderných grepech a dalších radiomutantech.

Autor: Jaroslav Drobník