Půda a člověk

Půda je složitý biologický systém. Reaguje na vnější podmínky a zásahy, ale ne okamžitě, jako třeba plodiny, ale dlouhodobě. Proto dlouho trvá, než se projeví nevhodné zacházení a také náprava špatného stavu není rychlá.

Půdní biologické společenstvo ovlivňuje řada lidských zásahů. Pozitivní je přísun rostlinných zbytků a organické hnojení. I zde ovšem platí, že všeho s mírou. Sledování mikroflóry plochy, kde se zejména v zimě chová větší množství neustájeného dobytka, ukázalo velmi negativní vliv na mikroflóru. Pěstování vhodných meziplodin je velmi důležité, patří sem i tzv. zelené hnojení.

Na biologickou složku pochopitelně působí chemické zásahy. Některé pozitivně - třeba vápnění, které zlepší druhové složení a strukturu půdy. Ovšem může se stát, že v půdě po provápnění se zvýší přeměna iontů amoniaku na dusičnany (nitrifikace) nad optimální úroveň.Zejména v zelenině je vysoký obsah nitrátů nežádoucí.

Samostatnou kapitolou je vliv Půda je složitý biologický systém. Reaguje na vnější podmínky a zásahy, ale ne okamžitě, jako třeba plodiny, ale dlouhodobě. Proto dlouho trvá, než se projeví nevhodné zacházení a také náprava špatného stavu není rychlá.

Půdní biologické společenstvo ovlivňuje řada lidských zásahů. Pozitivní je přísun rostlinných zbytků a organické hnojení. I zde ovšem platí, že všeho s mírou. Sledování mikroflóry plochy, kde se zejména v zimě chová větší množství neustájeného dobytka, ukázalo velmi negativní vliv na mikroflóru. Pěstování vhodných meziplodin je velmi důležité, patří sem i tzv. zelené hnojení.

Na biologickou složku pochopitelně působí chemické zásahy. Některé pozitivně - třeba vápnění, které zlepší druhové složení a strukturu půdy. Ovšem může se stát, že v půdě po provápnění se zvýší přeměna iontů amoniaku na dusičnany (nitrifikace) nad optimální úroveň.Zejména v zelenině je vysoký obsah nitrátů nežádoucí.

Samostatnou kapitolou je vliv pesticidů. Je bohužel málo studován, a pokud ano, výsledky nejsou jednoznačné – ostatně studium půdního společenstva organismů samo o sobě není jednoduché, jak jsme ukázali minule. Ne všechny faktory je ovlivňující jsou známe, abychom je při studiu vlivu pesticidů mohli brát v úvahu. Nedostatek studií o vlivu pesticidů bije do očí u agitátorů proti geneticky modifikovaným plodinám. Ti podrobně sledují účinek třeba Bt kukuřice na půdní organismy, a pokud zjistí nějaký vliv, troubí na poplach, což je rajské hudba pro některé nevládní organizace i politiky. Jenže jejich „angažované“ studie jsou jako (cituji jednu americkou autorku) jednonohý zápasník v kickboxu: chybí jim totiž stejně podrobná studie vlivu insekticidu, který se „běžně“ proti škůdci používá.

Humus, jak jsme uvedli minule, je významnou složkou půdy. Má vazebné schopnosti a spolu s jílovými minerály tvoří sorpční komplex půdy. Huminové kyseliny a půdní silikáty působí jako iontoměniče, vázajíce především kationty, ale i peptidy a bílkoviny. Vápenaté ionty humus stabilizují. Můžeme to pozorovat na půdách vzniklých na vápenci – rendzinách – kde se tvoří tmavá vrstva, horizont s vysokým obsahem humusu.. Hromaděním stabilního horizontu humusu a pod ním horizontu s vápennými inkrustacemi je charakteristické pro černozemě, které dle tmavé vrstvy obsahující humus dostaly své jméno a jsou jedny z nejúrodnějších půd.

Nevhodným hospodařením se však situace může zhoršit. Mánie našich lesních hospodářů přeměnit lesy ve smrkové plantáže na palubky způsobuje, že smrková opadanka okyseluje půdu natolik, že se tvoří vymytá vrstva, horizont podobající se popelu, pročež tento typ půdy dostal název podzol. Další okyselení, kyselé deště mají také svůj podíl, vede k uvolnění iontů hliníku z alumosilikátů a půda se stává toxickou.

Pro pedology je půdní struktura jednou z nejcennějších vlastností. Kromě humusu je nutno se v této souvislosti s uznáním zmínit o žížalách, které ji zlepšují nejen svými chodbičkami, ale i vylučováním viskozních makromolekul. Přílišné kypření – třeba „ekologické“ plečkování – vede k nadměrné oxidaci humusu, takže je nutné ho doplňovat vnášením organické hmoty do půdy. Naprostým vandalstvím je pojíždění těžké techniky po poli místo po cestě, což v naší krajině pozorujeme často, „protože údržba cest je nákladná“, jak se dal slyšet jeden vedoucí zemědělského podniku v instrukcích traktoristům.

Takto udusaná půda nepřijímá dešťové srážky, rozbahní se a tvoří se louže. Perlou byl výrok jedné novinářky, která je komentovala „zasvěceným“ doporučením, že to vyžaduje drenážování. Zhutněním půdy technikou se dostáváme k problému našich dnů – povodním. Velkoplošné monokultury vysokostébelných plodin v širokých řádcích s pečlivým odstraněním „plevelů“, tj. patra hustě kořenících menších bylin, vodu nezadrží. Proto je nejhorší kukuřice. Nejenže vodu nezadrží, ale ta navíc odnáší ornici.

Půda vítá každou agrotechniku, která omezuje výjezd těžké mechnizace, zejména za vlhka. Zásadní pomoc nabízejí herbicid-tolerantní odrůdy, které dovolují omezit nebo zcela vynechat orbu. Příklad, který můžeme vidět na http://www.youtube.com/user/BIOVIDIN, ukazuje bezorebný způsob agrotechniky, kdy na půdě pod plodinou zůstávají nezaorané zbytky předchozí plodiny (v tomto případě kukuřice pod sójou) a zadržují dešťovou vodu. Také je dokumentován pozitivní vliv na půdní strukturu.

Samozřejmě neexistuje žádný univerzálně samospasitelný způsob, jak udržovat a zlepšovat kvalitu půdy. Úhorování praktikované našimi předky, dnes těžko můžeme doporučit, i když to byla metoda účinná, stejně tak jako „mechanizace“ pomocí volů, jak ji používal Přemysl. Vždy je nutno agrotechniku vyladit na dané podmínky a danou kulturu. Je vhodné si opakovat, že stroje a chemikálie si vyrobíme, půdu a vodu nikoli. Což obnovit starý pohled, že půda nám byla propůjčena a musíme se o ni starat?

Je bohužel málo studován, a pokud ano, výsledky nejsou jednoznačné - ostatně studium půdního společenstva organismů samo o sobě není jednoduché, jak jsme ukázali minule. Ne všechny faktory je ovlivňující jsou známe, abychom je při studiu vlivu pesticidů mohli brát v úvahu. Nedostatek studií o vlivu pesticidů bije do očí u agitátorů proti geneticky modifikovaným plodinám. Ti podrobně sledují účinek třeba Bt kukuřice na půdní organismy, a pokud zjistí nějaký vliv, troubí na poplach, což je rajské hudba pro některé nevládní organizace i politiky. Jenže jejich „angažované" studie jsou jako (cituji jednu americkou autorku) jednonohý zápasník v kickboxu: chybí jim totiž stejně podrobná studie vlivu insekticidu, který se „běžně" proti škůdci používá.

Humus, jak jsme uvedli minule, je významnou složkou půdy. Má vazebné schopnosti a spolu s jílovými minerály tvoří sorpční komplex půdy. Huminové kyseliny a půdní silikáty působí jako iontoměniče, vázajíce především kationty, ale i peptidy a bílkoviny. Vápenaté ionty humus stabilizují. Můžeme to pozorovat na půdách vzniklých na vápenci - rendzinách - kde se tvoří tmavá vrstva, horizont s vysokým obsahem humusu.. Hromaděním stabilního horizontu humusu a pod ním horizontu s vápennými inkrustacemi je charakteristické pro černozemě, které dle tmavé vrstvy obsahující humus dostaly své jméno a jsou jedny z nejúrodnějších půd.

Nevhodným hospodařením se však situace může zhoršit. Mánie našich lesních hospodářů přeměnit lesy ve smrkové plantáže na palubky způsobuje, že smrková opadanka okyseluje půdu natolik, že se tvoří vymytá vrstva, horizont podobající se popelu, pročež tento typ půdy dostal název podzol. Další okyselení, kyselé deště mají také svůj podíl, vede k uvolnění iontů hliníku z alumosilikátů a půda se stává toxickou.

Pro pedology je půdní struktura jednou z nejcennějších vlastností. Kromě humusu je nutno se v této souvislosti s uznáním zmínit o žížalách, které ji zlepšují nejen svými chodbičkami, ale i vylučováním viskozních makromolekul. Přílišné kypření - třeba „ekologické" plečkování - vede k nadměrné oxidaci humusu, takže je nutné ho doplňovat vnášením organické hmoty do půdy. Naprostým vandalstvím je pojíždění těžké techniky po poli místo po cestě, což v naší krajině pozorujeme často, „protože údržba cest je nákladná", jak se dal slyšet jeden vedoucí zemědělského podniku v instrukcích traktoristům.

Takto udusaná půda nepřijímá dešťové srážky, rozbahní se a tvoří se louže. Perlou byl výrok jedné novinářky, která je komentovala „zasvěceným" doporučením, že to vyžaduje drenážování. Zhutněním půdy technikou se dostáváme k problému našich dnů - povodním. Velkoplošné monokultury vysokostébelných plodin v širokých řádcích s pečlivým odstraněním „plevelů", tj. patra hustě kořenících menších bylin, vodu nezadrží. Proto je nejhorší kukuřice. Nejenže vodu nezadrží, ale ta navíc odnáší ornici.

Půda vítá každou agrotechniku, která omezuje výjezd těžké mechnizace, zejména za vlhka. Zásadní pomoc nabízejí herbicid-tolerantní odrůdy, které dovolují omezit nebo zcela vynechat orbu. Příklad, který můžeme vidět na http://www.youtube.com/user/BIOVIDIN, ukazuje bezorebný způsob agrotechniky, kdy na půdě pod plodinou zůstávají nezaorané zbytky předchozí plodiny (v tomto případě kukuřice pod sójou) a zadržují dešťovou vodu. Také je dokumentován pozitivní vliv na půdní strukturu.

Samozřejmě neexistuje žádný univerzálně samospasitelný způsob, jak udržovat a zlepšovat kvalitu půdy. Úhorování praktikované našimi předky, dnes těžko můžeme doporučit, i když to byla metoda účinná, stejně tak jako „mechanizace" pomocí volů, jak ji používal Přemysl. Vždy je nutno agrotechniku vyladit na dané podmínky a danou kulturu. Je vhodné si opakovat, že stroje a chemikálie si vyrobíme, půdu a vodu nikoli. Což obnovit starý pohled, že půda nám byla propůjčena a musíme se o ni starat?

Autor: Prof. Jaroslav Drobník

---

68