Problémová pšenice

Pšenice spolu s rýží patří mezi vedoucí zdroje výživy lidstva. Podle odhadu FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství Spojených národů) zjišťuje asi 40% globálních potravin a 25% energie ve výživě rozvojových zemí. Prozatím však nemáme na polích odrůdy odvozené biotechnologickými postupy jako u kukuřice, rýže, sóji, řepky, brambor a dalších plodin, které ve významu pro výživu lidstva po ní následují. Příčiny jsou dvě - biologické a politické.

Biologickou příčinou je velice komplikovaný genetický aparát pšenice. Nejen že je pětkráte větší než lidský genom, ale je v něm uložen složitý vznik této obilniny. Současná pšenice je hexaploidní, takže nemá dvě kopie od každého genu jako my, ale šest. Má 21 chromosomů složených ze 16 miliard párů bazí, což je čtyřicetkráte více než rýže a šestkráte více než kukuřice.

Dnešní pšenice vznikla v několika fázích. První proběhla na Středním Východě před asi 10 000 lety. Hromadily se v ní mutace a pak v druhé fázi přibrala v okolí Kaspického moře genom místní trávy. Pochopitelně první zemědělci již vybíraly mutace, které se jim zdály výhodné. Tak vznikl dědičný základ, proti kterému je ten lidský jako dědičná paměť červíčka.
Druhá příčina je politická. Stojí za ní ve světě a zejména v Evropě, ale i v části Asie, zakořeněná pověra o rizikovosti geneticky modifikovaných plodin (GMP). U kukuřice je možnost GM odrůdu použít na siláž. U pšenice by se logistika spojená s tříděním krmivářské a potravinářské prodražila, takže ekonomický přínos pro zemědělce by byl zanedbatelný. Kromě toho se producenti pšenice i v USA obávají, že byť jen omezené zavedení GM pšenice by vedlo k obavám z „kontaminace" základní produkce a tím ke ztrátě trhu. Polovina pšenice sklizené v USA jde totiž na export. Proto Bill Wilson, profesor zemědělské ekonomie na Státní universitě Severní Dakoty, který se mnoho let zabývá právě ekonomií obilnin, je skeptický k budoucnosti např. herbicid tolerantní GM pšenice, která je již vyvinuta. Pokusně se začala uvádět glyfosát tolerantní jarní pšenice např. v projektu Kansaské státní university. Také u nás byla před mnoha lety navržena ke zkouškám, ale z výše uvedených důvodů k praktickému využití nedošlo, přesto, že už v červnu roku 2004 potvrdil FDA (Úřad pro potraviny a léčiva USA), že je naprosto bezpečná.

Jako příklad iracionálního charakteru evropského zákonodárství o „biologické bezpečnosti" lze uvést odrůdu pšenice SWP965001 vyvinutou firmou BASF Kanada. Je necitlivá na herbicidy na bázi imidazolinonu. Získali ji chemickou mutagenezí pomocí azidu sodného, nikoli přenosem genů, což podle zákonodárců (a bohužel i některých našich ideologů) je zárukou, že nepředstavuje žádné riziko.
Z hlediska biologie se poměry lepší. Technický pokrok v metodách sekvenování, tj. čtení genetického zápisu, je natolik pokročilý, že je možné si troufnout i na pšenici. Letos startoval v Anglii velký projekt organizovaný a financovaný Biotechnology and Biological Sciences Research Council (BBSRC) na univerzitách v Bristolu, Liverpoolu a John Innes Centre. Nebude levný, rozpočet je na 1,7 milionu liber (50 milionů Kč). Očekává se však, že usnadní práci na vývoji nových odrůd, které budou odpovídat stále rostoucím požadavkům nejen na výnos, ale i na vzdornost k chorobám a usnadní adaptaci na změny klimatu. K tomu se vrátíme později.

Právě výše zmíněné požadavky jsou nadějí na překonání i politických zábran. Profesor Wilson ve svém hodnocení situace uvádí, že otevřít možnosti pro biotechnologii ve šlechtění pšenice nemůže ani průmysl, ani zemědělci, ale spotřebitelé určující situaci na trhu.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník