ORGANOTRANSGENOSE - 2 díl

První část koncepce organotransgenose předkládala program pro ekologické zemědělství zahrnující TGP. Snad bychom se měli vrátit k termínům. Organotransgenose není pěkné české slovo. Třeba propojené zemědělství by byl název vystihující podstatu.

Daleko horší je prastarý název transgenních organismů „geneticky modifikovaný organismus" a „genetická modifikace" pro transgenosi. Vymysleli ho úředníci před více než třiceti lety. Když se ve škole probíral Darwin, chyběli. Jinak by totiž věděli, že čtyřnohý nejvěrnější přítel člověka, ať má podobu dogy nebo ratlíka je dědičně pozměněný, čili geneticky modifikovaný vlk. Stejně tak kukuřice je geneticky modifikovaná tráva teosinta a každá nová odrůda plodin je podle zákona dědičně pozměněná odrůda stávající.

Je směšné, že mutanty vyvolané třeba zářením nebo chemikáliemi úředníci nepovažují za genetický modifikované, tedy dědičně změněné. Kromě toho GMO mají dnes tak silný politický nátěr, že biologická podstata dávno zmizela z dohledu. Kromě toho , jak upozorňuje fyzik Vladimír Wagner, vzbuzují nepříjemné asociace, takže jen těsná polovina (54%) Evropanů si je jistá, že sní-li něco geneticky modifikovaného, nezmění se jejich dědičnost. Pětina se skutečně takové změny obává. Toto vše je důvod, proč nepoužívat označení „geneticky modifikované plodiny", ale transgenní plodiny (TGP), protože to odpovídá jejich podstatě: vznikly přenesením genu.

Pravidla ekologického pro běžné zemědělství

Je známo, že ne průmysl, ne doprava, ale zemědělství patří k největším znečišťovatelům, přírody. Mnohé nelze změnit, krávě nelze zakázat vypouštět methan z bachoru, ale porosty kopřiv a řasy ve vodních tocích a nádržích nesvědčí o dobrém hospodářství se živinami. Půjdeme-li právě teď na podzim naší „zemědělskou krajinou" všimněme si, na kolika polích jsou vyježděné koleje. Cesta je kamenitá, její údržba zatěžuje rozpočet, tak proč ne po sklizeném poli? Stejně se to zoře. Jenže udržovat půdní strukturu, její optimální vsáklivost dešťové vody, to, bohužel, mnohé zemědělce nezajímá. Protierozní opatření také nepatří k prioritám mnohých závodů. Takových příkladů by se našlo více.

Přitom někteří zemědělci jsou proti TGP z důvodů „ochrany přírody", ale běžně se proti ní proviňují. Autoři, které jsme citovali v prvé části, vidí budoucnost v Přesném zemědělství (Precision Farming), které bude využívat všech poznatků vědy, tedy i TGP, ale i dalších výsledků molekulární biologie, analýzy půdy, měření sklizně, satelitního sledování zdravotního stavu plodin a dalších.
Jako příklad lze uvést satelitní spektrální analýzu porostu plodiny, která může prozradit deficit určité živiny a řídit hnojení na zeleno. Lze využít GPS k přesnému dávkování hnojiv. Na GPS zakotvené monitorování plošného výnosu během sklizně vytvoří datový obraz plochy pole, podle kterého se potom v kombinaci s údaji analýzy půdy a vodního režimu řídí přesné plošné dávkování hnojiv.

Analýza aktuálního stavu hmyzího společenstva a potravních řetězců, zejména ve vztahu škůdce a predátorů, spojená s feromonovým a světelným záchytem, určí, zda se ekonomicky vyplatí nasadit TGP, případně minimální nezbytně nutnéa bezpečně načasované použití insekticidů. Jistý zemědělec u nás prohlásil, že nevidí výhodu Bt kukuřice, protože mu na boj se zavíječem poslouží špačci. V dané lokalitě jistě zajímavé pozorování, jenže při zobecnění nutno postupovat přesnou analýzou.

Věda studuje faktory, které způsobují, že některé volně rostoucí rostliny tvoří rozlehlé přirozené monokultury. Znalost a využití těchto faktorů by vedlo k podstatnému omezení herbicidů. Snad by se potom nestal koukol ohroženým druhem.

Z těchto několika příkladů je zřejmé, že bez bezprostředního spojení vědy a zemědělce není možný pokrok. V tomto směru jsou příkladem programy tzv. extense, které mají všechny univerzity v USA. Znamenají operativní spojení výzkumníků a pedagogů s místními farmáři. Výhody jsou oboustranné. Zemědělec se elektronickou poštou může dotázat na aktuální problém a dostane radu v reálném čase. Naopak výzkumník může také v reálném čase dostávat zprávy o situaci terénu a používat je pro svá studia.

Další nezbytnou podmínkou je technika, jak stroje, tak informační systémy, a to vše se vrací opět ke školám, protože k přesnému zemědělství je nutná příslušná příprava zemědělců. V rychle se vyvíjejícím prostředí, jak biologie, tak techniky, nelze vystačit se čtyřmi či pěti roky studia na celý život. Tak jako je systém doškolování lékařů a farmaceutů, vyžádá si budoucnost i průběžné vzdělávání zemědělců.

Zemědělci však dobře vědí, že jedna věc je sklidit, druhá sklizeň prodat. Odstraníme-li umělé vlivy - politiku, konkurenci, subvence, daně, kvóty a další externí zásahy, zbývá ten nejpodstatnější - zákazník-spotřebitel. Ten, bohužel, snadno podléhá různým fámám, zvláště jsou-li profesionálně a vytrvale šířeny. Kdyby zlomek peněz věnovaných na anti-GMO propagandu se použil na kampaň, že zdravá jsou jen bílá vejce, kdežto hnědá jsou riziková, nikdo by dnes hnědé nekoupil a prosadila by se směrnice o značení potravin připravených z hnědých vajec. Proto zemědělci by měli hrát hlavní roli v systému věcného informování veřejnosti o nových zemědělských metodách.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník