Oprava tkání na elektřinu

S myšlenkou stimulace rychlosti opravy tkání elektrickým proudem přišel již před 150 lety německý fyziolog Emil Du Bois-Reymond, nicméně jeho postup byl až do současné doby přehlížen. Josef Penninger z rakouského ústavu molekulárních biotechnologií ve Vídni a Min Zhao z Aberdeenské univerzity (UK) však nedávno ukázali, že slabý elektrický proud urychluje proces hojení tím, že do postižené oblasti přitahuje potřebné buňky. Buňky za běžných okolností aktivně nasávají draselné kationty a zbavují se chloridových aniontů. Tím vytvářejí elektrické pole kolem celého těla. Při poranění se toto pole poněkud pozmění. Taková změna pak do poškozené oblasti přitahuje opravářské buňky. Biologové si svou hypotézu ověřili na uměle vypěstované myší tkáni, kterou záměrně narušili. Tkáň se posléze zacelovala v závislosti na tom, jak silné elektrické pole kolem ní vytvořili. Samotné elektrické pole však buňky do místa zranění nijak neláká, pouze spouští expresi genů, které se starají o jejich chemické přitahování, i následné spouštění dalších procesů účastnících se hojení.

Zdroj