Obnovitelná energie – politika a zemědělství

Před dvěma týdny jsme se zamýšleli nad koloběhem uhlíku z hlediska surovin pro chemickou výrobu. V současnosti je však pozornost zaměřena na využití redukovaných forem uhlíku jako zdrojů energie. Není to dávno, co se v parlamentu hlasovalo o biopalivech.

Bylo všeobecně známo, že se ve skutečnosti hlasuje o osudu loni na podzim vyseté řepky. Připomeňme si to, protože jde o klasický případ politické hry v ekologických kulisách. Dokonce i ministryně životního prostředí, kterou nelze podezírat ze zeleného fanatismu, se tvářila, že jde o podporu „energetické nezávislosti" a ekologickou záležitost. Tak jako poctivý herec v Rusalce musí diváka přesvědčovat, že je doopravdy vodník.

Podívejme se na tabulku zveřejněnou organizaci Global Bioenergy Partnership (Tabulka 1):

Tabulka 1

Litry ( tisících) biopaliva z hektaru (B = etanol; D = biodiesel) a průměrný energetický zisk GJ/ha*)

*kalkulace pro etanol 21 MJ/L a pro biodiesel 35 MJ/l

Již z této tabulky vidíme, že plošná preference řepky u nás pěstované i v řepařských oblastech asi nebude výsledek ekonomicko-ekologických úvah. A což teprve, kdybychom v EU, která biopaliva rasantně podporuje, dokázali prosadit pro výrobu biolihu pěstování transgenní cukrovky necitlivé na totální herbicid. Zkouší se v Německu, Francii a Švédsku. Znamenalo by to úsporu více než 5000 Kč/ha, takže cena biolihu by mohla konkurovat brazilské. Řešení je pouze politickou, nikoli racionální záležitostí.

V souvislosti s řepkou by její propagátoři zaříkávající se přínosem „zelené" energie, dříve než prosadí řepku i pro příští léta, měli doplnit tabulku 2. Navíc k jednotlivým krokům přidat tzv. uhlíkovou stopu, tedy množství CO₂, která se v daném kroku vypustí do ovzduší. K součtu údajů v tabulce by museli přičíst množství CO₂ , které uniká z půdy oxidací humusu. Ta se podstatně zvyšuje obděláním, zejména orbou, vláčením a podobnými zásahy. Dále by přistoupila uhlíková stopa výroby pesticidů, případně hnojiv. Pak by se ukázalo, zda tah směrem ke žluté planetě je skutečně v zájmu planety modré nebo jen zelené.

Jak tedy může zemědělství přispět k obnovitelným zdrojům energie? Uvedu jeden příklad, který pobouří konzervativní ochránce biodiversity: křídlatku (Reynoutria) a to druh, který se nešíří semeny. Všichni ji známe. Původně okrasná rostlina, kterou okolo roku 1840 holandský zahradník Philippe von Siebold přivezl do Evropy. To byl japonský druh (Reynoutria japonica var. japonica). Později byla do Petrohradu přivezena křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis). Obě zprvu milované - japonská roku 1847 získala zlatou medaili Zemědělské a zahradnické společností v Utrechtu za nejkrásnější a nejužitečnější rostlinu roku. Později nenáviděné, protože díky výborné regenerační schopnosti se jako plevel začala šířit po Evropě.

Tabulka 2

Energetické nároky na produkci MEŘO z 1 ha řepky

Ochránci přírody křídlatky označují za nepřirozené zavlečené rostliny. To je ovšem i brambor, kukuřice, akát, kaštan a další. Navíc lze vybrat kultivar, který se nemnoží semeny a vegetativnímu rozšiřování jde zabránit pouhým zlomkem opatření, která jsou povinně vyžadována pro geneticky modifikované rostliny a tzv. koexistenci.

Jaké jsou výhody křídlatky? Především jde o trvalou bylinu. Tedy odpadají každoročně kroky 1) a 2) v Tabulce 2. Navíc bez orby je podstatně nižší oxidace humusu a tedy i produkce CO₂. Křídlatka nemá u nás nepřátel - čili žádné pesticidy se nemusí aplikovat, odpadá bod 3) a 4). To má nejen význam z hlediska energetického.

Na chudých půdách by se musela mírně pohnojit, ale aplikaci hnojiva lze provést současně při sklizni, odpadá bod 5). Rostliny se ponechají přirozeně uschnout „nastojato", čímž nehrozí nechtěné rozšiřování. Sklízí se suchá v zimním období, kdy je v zemědělství volnější kapacita. Při sklizni se přímo briketuje do aplikační formy. Odpadají body 8), 10), 11), 12) a 13. V případě, že by sloužila k výrobě bioplynu, sklízela by se za zelena a muselo by se zabránit, aby části rostlin se nedostaly do prostředí, neboť snadno zakořeňuje.

Křídlatka je jen jeden z příkladů. Pěstují se také kultivary šťovíků a lze jen doufat, že se vyšlechtí další k tomuto účelu vhodné rostliny. Rozumí se vhodné věcně, nikoli politicky jako řepka.

Autor: Jaroslav Drobník