Nově objevená bakterie požírá plastové lahve

Tým japonských badatelů konečně objevil dlouho hledanou bakterii, která je schopná pojídat plast, tvořící základ valné většiny vyrobených plastových lahví.

Průlomový objev pohotově publikoval prestižní časopis Science. Pokud se biotechnologům povede tyto šikovné bakterie vhodným způsobem využít, tak by nám mohly významně pomoct se zpracováním více než 50 milionů tun tohoto plastového odpadu, které na Zemi každoročně vyrobíme. Klíčovým plastem, o nějž v tomto případě jde, je polyester polyethylentereftalát, znamý jako PET. Kromě PET lahví se s ním lze setkat například v polyesterových látkách nebo rozmanitých obalech.

Jako materiál je PET mezi výrobci oblíbený, protože je lehký, bezbarvý a také pevný a odolný. V jeho odolnosti se ale také skrývá zásadní problém. PET totiž vzdoruje biodegradaci a vytváří tudíž velmi trvanlivý a nepříjemný odpad. Vědci v předešlých studiích nalezli pár druhů hub, které jsou schopné rozkládat PET, ale až doposud nikdo neobjevil bakterii, která by si s PET poradila.

Japonci z Kyoto Institute of Technology a Keio University se rozhodli po takovém mikroorganismu důkladně pátrat. Sesbírali celkem 250 vzorků z různých prostředí kontaminovaných PET, včetně sedimentu, půdy a odpadní vody ze zařízení pro recyklaci plastových lahví.

V těchto vzorcích si vytipovali slibné bakterie a zjišťovali, jestli doopravdy dovedou rozkládat PET a využívat ho jako substrát ke svému růstu. Nejprve našli celé společenstvo bakterií, které působilo dojmem, že rozkládá PET. Nakonec ale zjistili, že biodegradaci PET dělá jenom jediná z objevených bakterií, betaproteobakterie Ideonella sakaiensis, kterou objevili u zařízení pro recyklaci plastových lahví.

Když se na ideonely podívali detailně, tak zjistili, že k rozkládání PET používají dva enzymy. Ideonela se nejprve přichytí k PET a vypustí první enzym, který rozloží PET na meziprodukt. Dotyčný meziprodukt si ideonela vezme do buňky a rozloží ho ještě víc druhým enzymem, přičemž bakterie získá potřebný uhlík a energii k růstu.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: