Nanostruktury dentinu zajišťují odolnost zubů vůči prasklinám

Stálé lidské zuby musí vydržet celý život nebo alespoň co nejdéle, i když jsou vystavené působení značných sil. Zatím není úplně jasné, jak vlastně zubní dentin dokáže odolat praskání.

Mezinárodní tým vedený vědci Charite Universitaetsmedizin Berlin teď proto analyzoval komplexní strukturu dentinu. Použili k tomu zdroje synchrotronového záření BESSY II v berlínském HZB a v European Synchrotron Radiation Facility (ESRF) ve francouzském Grenoble.

Ukázalo se, že minerální nanočástice v dentinu jsou předem stlačené. Tím v dentinu vyvolávají vnitřní napětí, které působí proti šíření prasklin a zvyšuje odolnost biostruktury dentinu.

Inženýři využívají působení vnitřního napětí k zesílení materiálů, které musí být odolné. Teď se zdá, že evoluce tenhle trik zná už miliony let a uplatňuje ho ve struktuře zubů.

Narozdíl od kostí, které jsou z části tvořené živými buňkami a mohou se přestavovat, to v zubní tkáni bohužel nejde. Podstatnou část zubu tvoří dentin, materiál podobní kosti, který obsahují minerální nanočástice. Tyto nanočástice jsou ukotveny mezi vlákny kolagenu, které jsou uloženy v zubu ve vrstvách. Dohromady vytvářejí výjimečně odolnou tkáň zubu.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: