Mikroelektromechanické nanoinjektory pro genetické úpravy

Schopnost přenést gen nebo prostě kus DNA z jednoho genomu do druhého dnes hraje klíčovou roli v řadě oblastí lékařského výzkumu, včetně těch nejzávažnějších poruch a onemocnění.

K přenosu genetického materiálu do cizí buňky se tradičně využívá metoda mikroinjekce, se kterou jsou ale spojené významné obtíže technického rázu. Mikroinjekce spočívá v použití malé skleněné pipety ke vpíchnutí roztoku obsahujícího požadovanou DNA do jádra cílové buňky. Problém je v tom, že kapalina z roztoku po mikroinjekci může buňku nafouknout a zničit ji. Výsledkem je neradostná 25 až 40 procentní úmrtnost buněk po mikroinjekci, což zatěžuje všechny experimenty.

Zajímavé řešení tohoto palčivého problému teď nabízejí badatelé z Univerzity Brighama Younga. V časopisu Review of Scientific Instruments popisují mikroelektromechanické nanoinjektory, s nimiž lze vpíchnout DNA do myších zygot, čili jednobuněčných embryí bezprostředně po oplození.

Dotyčná zařízení podle šéfa týmu Briana Jensena používají k přitahování a odpuzování DNA elektrické síly, což dovoluje dopravit DNA do cílové buňky s pomocí jemného, elektricky vodivého hrotu. DNA je nejprve pomocí kladného napětí přichycena ke hrotu a pak je opačným napětím uvolněna, když hrot pronikne do buňky.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: