Kudy dál na cestě k umělému životu

Na počátku postupu byl pouze **kód v počítači** se sekvencí DNA. Máme tedy před sebou podle Ventera de facto buněčnou linii, jejímž předkem je PC. Rozsáhlejší materiál na New Scientistu se vrací k nedávnému úspěchu týmu Craiga Ventera, tedy tvorbě **bakterie se syntetickým genomem**. V první řadě se text zabývá „filozofickými“ důsledky provedeného postupu. Na počátku postupu byl pouze kód v počítači se sekvencí DNA. Máme tedy před sebou podle Ventera de facto buněčnou linii, jejímž předkem je PC. Z tohoto hlediska lze pak sice opravdu říct (spolu s Dawkinsem), že **biologie se od této chvíle stala podmnožinou informatiky**, i když je to spíše bonmot než výrok s věcnějším obsahem. Nicméně má to být další krok na cestě, která ukazuje, že na životě není nic „mystického“. Podobně jako kdysi byla jako první organická látka syntetizována močovina, nyní byl prostě syntetizován genom. Vezmete informaci, zkopírujete ji, a výsledkem bude opět funkční život, nikdo do toho nemusí dýchnout ani pronést patřičné zaklínání. Nicméně o umělý život přece jen nejde, až na drobné změny se stále de facto jedná o kopii již existujícího programu. Jistěže umíme různé programy už spolu míchat (GMO), napsat takový program ale zcela bez předloh zatím ani náhodou. Nadto syntetizovaná byla jen DNA, nikoliv další buněčné součásti. Co se týče praktických přínosů: za prvé, Venter dokáže na své projekty velmi účinně shánět peníze. Na tento výzkum například zatím spotřebovali 40 milionů dolarů. Konkurenti z akademického/univerzitního prostředí tvrdí, že to se jim pak takových výsledků dosahuje. A i když techniky pro práci s DNA budou stále zlevňovat, jen omezený počet pracovišť se v blízké budoucnosti bude moci pustit do projektů tohoto typu. Dalším vážným problémem je ono „přeprogramování“. Venterovi lidé vložili uměle připravenou DNA do jiné bakterie s vykuchaným genomem a výsledná bakterie fungovala „podle DNA“, nikoliv podle organel původní buňky. Nicméně stále se jednalo o přenos DNA mezi příbuznými druhy bakterií, navíc šlo o prokaryota. Jak se bude chovat syntetizovaná (nebo jakákoliv jiná) DNA vložená do nepříbuzného druhu, je výsledek krajně nejasný. Už je to, co se stane, když použitý genom namísto do mykobakterie vložíme do cytoplazmy bakterie Escherichia coli, je velká neznámá. Cesta k nějakým umělým řasám, jejichž biochemie bude provádět to, co chceme, je stále daleko. Navíc tyto postupy vyžadují i celou řadu triků, například umlčení enzymů v hostitelské buňce, které by vložené DNA mohly identifikovat jako cizí a zničit... Zdroj "Scienceworld":[ http://scienceworld.cz/biologie/kudy-dal-na-ceste-k-umelemu-zivotu-5804]

---

49