Krátký sen vám pomůže zapamatovat si

Lidé, kteří mají sny o úkolech nebo činnostech, které zrovna před spaním dělali, mají po probuzení obrovský paměťový nárůst týkající se právě předešlé činnosti. Přišli na to vědci z Harvardu.

Ti, kterým se zdálo o čemkoli jiném, nemají žádné srovnatelné vzpomínky. Informuje o tom tým vědců v on-line magazínu Current Biology 22. dubna 2010. Ba dokonce ani ti, kteří zůstali vzhůru a na danou činnost ustavičně mysleli.

„Tímto zjištěním jsem byl překvapen,“ přiznává spoluautor studie Robert Stickgold, neurolog při Harvard Medical School, specializující se na kognitivní psychologii. „Sny spojené s předešlými úkony (task-related dreams) mohou být spouštěny spícím mozkem. A to pokusy spícího mozku urovnat si a zpracovat nové informace, přijít na to, jak je užívat,“ říká Stickgold.

Jeho nové poznatky rozpracovávají dřívější výzkumy, které hovořily o obecném pozitivním působení spánku na proces učení a zapamatování.

„Samotné snění avšak není příčinou lepšího zapamatování si problému,“ upozorňuje Stickgold, „jsou to právě procesy mozku, který si snaží co nejlépe informace uchovat, které vyvolávají sny o daném úkonu.“ Během podřimování a spánku se nově naučená teoretická informace zpracovává v hippocampu, kdežto otázkou praktického užití této myšlenky se zabývají jiné oblasti mozku.

„Je to velice lákavá spekulace,“ podotýká Jan Born, psycholog při University of Lübeck v Německu. „Stickgoldova myšlenka má velký potenciál při výzkumu snů,“ říká Born.

Stickgoldova vědecká skupina se zaměřovala na sny mimo REM (rapid eye movement – rychlé oční pohyby) fázi spánku. Zkoumaly tedy NREM (non-rapid eye movement) fázi. Předešlé studie odhalily spojení mezi chemickou a elektrickou aktivitou mozku během NREM fáze a zlepšeným učením u krys a lidí. Během REM fáze nebyla žádná taková aktivita zaznamenána, což může vysvětlovat naše, někdy až bizarní sny, v tomto období spánku.

V nové studii bylo zkoumáno 99 vysokoškolských studentů. Věkové rozmezí bylo 18 – 30 let stáří. Každý z nich hodinu zkoušel projít trojrozměrným bludištěm na počítači. V sériích se střídali a jejich úkolem bylo zapamatovat si co nejpřesněji úsek bludiště, kterým jim byl přidělen. Následoval 5hodinový odpočinek.

Během prvních 90 minut odpočinku byli někteří studenti požádáni, aby si zdřímli. Jiným byli zase nabídnuty tiché relaxační aktivity např. sledování videí.

Mozková aktivita těch, co byli vybráni pro spánek, byla monitorována senzory na hlavě. Vědci se dotazovali na sny studentů přímo před upadnutím do spánku, po jedné minutě NREM fáze a těsně po probuzení. Dobrovolníci, kteří zůstali vzhůru, byli dotazováni na jejich vzpomínky na začátku, uprostřed a na konci 90 minutové sekce odpočinku.

Po obědě a chvíli tiché aktivity byli účastníci opět postaveni před problém bludiště. Jejich úkolem bylo v bludišti najít ten úsek, který si měli před tím zapamatovat.

Ti , kteří prohlásili, že se jim zdálo o aktivitě v bludišti (4 z 50) našli svůj úsek bludiště mnohem rychleji. Ve svých snech prý viděli lidi v určitých oblastech bludiště a zafixovala sem jim také hudba, která hrála v laboratoři během testování.

„Navíc ti čtyři dobrovolníci, kterým se zdálo o předešlé aktivitě v bludišti, vykazovaly poměrně špatné výsledky během prvního setkání s bludištěm,“ říká Stickgold. To může dokazovat, že se toto snění týká hlavně úkonů a úkolů, které se nám zdají být velmi obtížné na zdolání nebo pro nás hodně znamenají.

Stickgoldův tým nyní pracuje na mnohem zajímavějším testu s bludištěm a chystá se testovat mnohem větší vzorek dobrovolníků.

Autor: Jakub Málek