Kmenové buňky pomáhají při studiu maniodepresivní psychózy

Jak se z někoho stane bipolární osobnost, polapená v drtivém cyklu manického štěstí a hlubokých depresí? Proč se bipolární porucha nápadně vyskytuje v některých rodinách, i když ji podle všeho nezpůsobuje jedna konkrétní genetická porucha? A proč je tak těžké najít vhodnou léčbu?

Zajímavé pohled na tyhle otázky nabízí výzkum kmenových buněk pod taktovkou Sue O'Shea z Michiganské univerzity, který příznačně financuje Heinz C. Prechter Bipolar Research Fund.

Badatelé získali kožní buňky lidí s maniodepresivní psychózou a vůbec poprvé z nich vytvořili linie kmenových buněk. V nové studii, zveřejněné časopisem Translational Psychiatry ohlašují, jak tyto kmenové buňky proměnili na neurony podobné těm v mozku, a pak je porovnali s neurony vytvořenými stejným způsobem z kožních buněk lidí bez bipolární poruchy.

Toto důvtipné srovnání odhalilo pozoruhodné rozdíly v chování a komunikaci napěstovaných neuronů a také velmi nápadné rozdíly v reakci těchto neuronů na lithium, které běžně používá právě při léčbě maniodepresivní psychózy.

Jde o průlomovou studii, která vtipně spojuje výzkum kmenových buněk a závažné duševní poruchy, která ve světě postihuje na 200 milionů lidí. Názorně ukazuje, jak nečekané a hlavně nesmírně přínosné může být využití kmenových buněk, když překonáme strach a předsudky.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: