Jedovaté rostliny - na co si dát pozor!

"Všechno je jed, ve všem je jed. Záleží pouze na dávce.“

Paracelsus

Samotný termín jed je velice zavádějící. A to vzhledem k tomu, že je nezbytné vždy definovat v jakém množství a pro jaký živočišný, ale vlastně i rostlinný druh je daná látka jedem. Definice jedu říká, že je to biologicky aktivní látka, která chemickou reakcí způsobí poškození organizmu. Podle původu lze jedy dělit na přírodní a syntetické, dále pak na anorganické, bakteriální a fungální, živočišné a rostlinné. Hned na začátek je tedy vhodné zmínit, že se budeme věnovat přednostně rostlinným jedům a toxickému působení rostlin na člověka.

Základní principy

Rostliny a jejich účinné látky se využívají odedávna k léčbě různých onemocnění. Účinek některých je mírnější, účinek některých je opravdu silný. Některé rostliny byly vyjmuty z lidového léčitelství a nahrazeny izolovanými substancemi v přesně kontrolovaném dávkování v použití klasické medicíny.

Z hlediska farmaceutického účinku jsou jednotlivé substance děleny do tří kategorií, právě podle míry účinnosti vzhledem k množství substance. Uchovávání látek podle níže uvedených kategorií podléhá přesným bezpečnostním pravidlům.

• inoxium (účinná látka)
• separandum (silně účinná látka)
• venenum (velmi silně účinná látka)

Otrava

Otrava rostlinným jedem a následné příznaky se řídí určitými faktory, které ovlivňují míru akutního postižení, případně dlouhodobější zdravotní následky. Prvním faktorem je kontakt s jedem. Nemusí se vždy jednat pouze o požití, někdy stačí pouhá inhalace, nebo mechanický kontakt s některou rostlinnou částí.

Druhým faktorem je samotná rychlost působení konkrétního jedu. Tento faktor je velice individuální záležitostí, ve které se odráží množství jedu, typ jedu a také konstituce oběti. Tělesné propozice, věk a zdravotní stav postiženého člověka mohou výrazně ovlivnit jeho následný zdravotní stav.

Důležitým aspektem při otravě je mechanizmus působení. Pro jedy, které byly požity, je typické působení na trávicí trakt, případně ovlivnění srdečních funkcí. Působení na nervovou soustavu může být ovlivněno jak požitím, tak také inhalací jedu. Kontaktní jedy poškozují nejčastěji pokožku, případně nechráněné sliznice.

První pomoc se odvíjí od typu otravy. S tím také souvisí důležitost zajištění toxického materiálu. Buď zajištění zbytku požité rostliny, případně i zvratků postiženého. Základní pomoc je směrována na podání antidota (protijedu) a na urychlení detoxikace organizmu. V některých případech se podává podpůrná medikace k udržení životních funkcí a zmírnění akutních příznaků.

Z botanického hlediska se setkáváme s rostlinami nekonzumovatelnými, jedovatými a smrtelně jedovatými.

Zajímaví zástupci

Vzhled, tvary a vůně, to je základem obdivu k rostlinné říši. Z hlediska toxicity je zajímavé, kolik „jedovatých bobulí“ je nám k dispozici. Jedovaté rostliny tvořící pestré plody nebývají z hlediska frekvence otrav dnes už tak časté. Bobule většinou přitahují malé děti, a rodiče, či pedagogové, vědomi si těchto rizik, už preventivně nenechávají děti bez dozoru konzumovat jakékoliv lesní či luční plody. Rostliny z této kategorie jsou často pěstovány pro své okrasné vlastnosti. Patří sem Tis červený (Taxus baccata), krásný keř, který je prakticky celý jedovatý. Z rostliny je poživatelný pouze plodový míšek. Někteří nadšenci z této části tisu dokonce vaří něco na způsob marmelády. Tis je zdrojem alkaloidů (paklitaxel), které se dnes využívají v léčbě nádorových onemocnění.

Dalším okrasným keřem je Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Cesmína je, podobně jako jmelí, symbolem vánoc. Jako zdroj rutinu a terpenů je v lidové léčbě vhodná především při dně arevmatismu, ovšem nevhodné použití způsobuje silné průjmy.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), krásný keř, jehož plody se využívaly pro získávání malířského pigmentu. Jedovaté je nejen požití, ale i inhalace a vstřebávání kůží může způsobit zdravotní potíže. Otrava se projevuje sliněním, poškozením sliznic, nevratným poškozením ledvin, křečemi a smrtí. Z ostatních „bobulí“ je to například konvalinka, jmelí, rulík – u těchto rostlin jsou ovšem účinky mnohem známější a díky tomu k otravám už tak často nedochází (výjimečně u dětí).

Druhou skupinou jedovatých rostlin jsou rostliny s pestrými tvary a barvami. Mezi nejjedovatější rostliny této kategorie patří i Oměj šalamounek (Aconitum napellus). Tento krásný exemplář se sytě modrými květy patří dnes mezi ohrožené druhy. Dříve se používal jako šípový jed a k trávení vlků. Jeho obsahové látky (akonitin) působí částečně jako anestetikum. Otrava touto rostlinou má velice nepříjemný průběh – mravenčení šířící se od ústní dutiny vede až k celkové anestezii se současnými příznaky jakou jsou nauzea, pocení, zimnice, průjem až zástava dechu. Vše se děje v plném vědomí. Ale i zevní kontakt je nebezpečný – na kůži vznikají puchýře a následně se rozvíjí vleklý zánět kůže. Otrava se řeší (jako ve většině případů) výplachem žaludku a symptomatickými léky.

Náprstník červený (Digitalis purpurea), ale i další rostlinné druhy náprstníků patří dnes již mezi ty známější jedovaté rostliny a tak k otravám až tak často nedochází. Náprstník je zdrojem srdečních glykosidů a otrava tedy působí právě na činnost srdce. Dalšími příznaky jsou průjmy, poruchy v barevnosti vidění až halucinace. Smrt nastává po 2-3 hodinách zástavou srdce. První pomoc zahrnuje příslušné antidotum, dávidla, černé uhlí a třísloviny.

Oleandr bobkovnice (Nerium oleander) patří mezi velmi krásné keře, zároveň ale je jednou z nejjedovatějších rostlin světa. Dokonce se objevily i zmínky, že se lze otrávit i medem, který včely zpracovaly z oleandru. Rostlina obsahuje, stejně jako náprstník, srdeční glykosidy. Protože je tento keř oblíbenou okrasou bytů a domů je třeba zdůraznit, že pouhá inhalace vůní může vyvolat bolesti hlavy až závratě, zvláště pak u slabších jedinců. Proto je zcela nevodné umístění v místnostech, kde se spí, nebo kde není dostatečná cirkulace vzduchu.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale) je typickou rostlinou skalek. K otravě může dojít velmi snadno záměnou za medvědí česnek. Druhým rizikem je významně delší interval od požití k prvním příznakům, což může být až 6 hodin. Z tohoto důvodu není vhodný v případě otravy výplach žaludku a podání dávidla, ale mimo symptomatických léků a adsorpčního uhlí se podává projímadlo, aby se urychlilo vyloučení toxinů ze střev.

Dalšími jedovatými rostlinami jsou například Wistarie, která je typickou pnoucí se rostlinou vhodnou pro pergoly, její požití postihuje trávicí trakt a vyvolává zvracení a průjmy. Také hlaváček, okrasná rostlina mnoha zahrádek, patří mezi zástupce s obsahem srdečních glykosidů, a tedy je potenciálním rizikem otravy, stejně jako další rostlina - čemeřice černá.

Zapomenout nesmíme ani na výraznou rostlinu Durman pravý (Datura stramonium), který díky velkým trubkovitým květům různých odstínů přitahuje na zahradách i v přírodě hlavně malé děti. Durman není nebezpečný ani tak pro své silné toxické vlastnosti, jako spíše pro vedlejší symptomy. Požití vyvolává halucinace, až delirium, pocit schopnosti létat, etc. Následky otravy jsou tedy spíše poranění ve fázi deliria. Po odeznění otravy nastupuje amnézie a zůstává jen pocit ošklivého těžkého snu. K otravě může dojít i inhalací výparů při pálení rostliny nad ohněm.

Poslední kapitolou jsou rostliny, které vyvolávají buď fotosenzitivní reakci, nebo fytodermatitidu (Dermatitis bullosa striata pratensis). Patří sem pastinák setý, bolševník obecný, pakmín větší, routa vonná a třemdava bílá.

Zamyšlení nakonec

Pokud se vrátíme k definici na začátku textu, k jisté formě otravy může dojít i běžně konzumovanými rostlinami, pokud jsou nevhodně upraveny, nevhodně dávkovány, nebo pokud jsou podány člověku přecitlivělému na některou obsahovou látku. Takové situaci se člověk mnohdy nevyhne, ovšem zbytečné riziko otravy v přírodě lze eliminovat, stejně jako se zaměřit na vhodný (bezpečný) výběr domácích rostlin.

Autor: RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Wichtl M.: Herbal drugs and Phytopharmaceuticals, 3. vydání, 2004.

Grünwald J., Jänicke C.: Zelená lékárna, české vydání 2008.

Grycová L.: Jedovaté rostliny v zahrádkách, Přednáška pro ČSZ, 2012.