Jak se naučit správně a efektivně používat cizí jazyk

V dnešní době se propaguje především metoda komunikativní. Jistě, je pravda, že „dorozumět se“ je to, oč tu běží. Bohužel do pozadí ustoupila forma – tedy že nejen „co“, ale „jak“ sdělení komunikujeme. Studenti, kteří k nám přicházejí například do pomaturitního studia, obvykle maturanti, jenž daný jazyk studovali minimálně předchozí 4 roky na střední škole, mají většinou pocit (mluvíme zde o studentech s vyšší vstupní pokročilostí), že už se nějak domluví, vždyť rozřazovací test napsali více než dobře. Poněkud pro lektora zarážející je fakt, že když poslouchá absolventa ročního intenzivního studia, je mu něco nápadně povědomé, a to právě způsob vyjadřování. Student sice nabyl spousty poznatků a naučil se možná ještě větší spoustu slovních spojení. Ale přesto se uchyluje ke staré dobré úrovni „středně pokročilý“, nepoužívá (nebo není schopen používat) nové obraty, jeho výslovnost nedoznala většího zlepšení a pokročilou gramatiku má sice nacvičenou v podobě doplňování různých cvičení, ale v ústním projevu se jejímu používání „úspěšně vyhýbá“.

Tím nechci hanět moderní metody výuky obsažené v nejnovějších učebních materiálech. Jen to, že nestačí se studenty „pouze“ mluvit, učit je gramatiku ve formě doplňování cvičení, ale zároveň je naučit gramatiku aktivně a přirozeně používat.

Velmi se mi jako lektorce anglického jazyka osvědčilo, a to prosím u všech pokročilostí, určitou měrou zahrnout do výuky metody drilu a překladu z češtiny do angličtiny. Metoda, která je neprávem pokládána za překonanou metodami „modernějšími“. Studenti jsou si mnohem jistější v použití rozličných gramatických jevů, jsou schopni vidět rozdíl mezi anglickou a českou stavbou věty (pozor, toto není potíž pouze pro chronické začátečníky, zápolí s ní i studenti mnohem pokročilejší) a hlavně dokážou dané struktury přirozeněji zahrnout do svého mluveného projevu. A o to nám jde u pokročilejších studentů především. Aby dokázali vycítit drobné odstíny (nuance) a lépe vystihli to, co chtějí sdělit, nespokojit se s tím, že „jsem to nějak řekl a v podstatě mi porozuměli“. Aby jejich projev byl kultivovaný, nejen ústní, ale i písemný.

K učení ale studenti potřebují tu správnou motivaci. Asi všichni víme, jak vypadá výuka jazyků na středních školách. Studenti do soukromých škol většinou přicházejí bez osobní motivace, angličtina je nebaví. Hlavními důvody studia je nepřijetí na vysokou školu, nebo naléhání rodičů, aby nepromarnili rok a doplnili si jazykové vzdělání, vždyť ho budou potřebovat v budoucím profesním životě, anebo také proto, že se studentům „hodí“ sociální výhody, které ze studia plynou. Nejsem si jistá, jestli toto je ten správný motor…

Jednou z možností je zajisté vyrazit na zkušenou do zahraničí, ať už pokračovat ve studiu jazyka ve škole, nebo tím, že si student najde v dané zemi práci (vida, rodiče měli přece jen pravdu, jazyk se v pracovním životě opravdu hodí), což někdy může být i kontraproduktivní, pokud uvíznete v komunitě vašich krajanů, anglicky nepromluvíte ani slovo a domů přijedete sice plni zážitků, ovšem s malým zlepšením v daném jazyce. A proto jste se do dané země vydali, že? Doporučuji opět od každého trochu – spojte kurz s prací. V kurzu se naučíte jazyk řekněme kultivovaný a pochopíte principy jeho používání, v zaměstnání si ho vyzkoušíte v praxi. Studium a práci v zahraničí bych nedoporučila úplným začátečníkům.

Pokuste se najít si tu správnou motivaci ke studiu jazyků, ať už je to literatura, hudba, kultura či cestování. Jedině tak v učení vytrváte a budete mít z vašich výsledků a dosažených znalostí radost a budete mít chuť pokračovat dál.

Zdroj článku: www.clanky.vzdelavani.cz