Jak oslovit veřejnost

Ve všech průzkumech o biotechnologii žádá veřejnost více informací, zejména v zemědělství a tudíž v i potravinách. Také analýza neutěšené evropské situace v biotechnologii jednoznačně ukazuje, že klíčovou příčinou je negativní postoj veřejnosti, kterému se politici z důvodů populistického chápání demokracie přizpůsobují. Bohužel politikům to, zdá se, vyhovuje, tudíž se v programech EU o účinnou informovanost veřejnosti příliš nesnaží a v programech na ní valně peněz nedávají. 

Naše sdružení BIOTRIN má právě toto za hlavní cíl, a proto jsme využili každé možnosti, kterou bruselské programy poskytovaly. První byl projekt v rámci FHARE - Tempus a měl za úkol zařadit nejdůležitější legislativu EU do učebních vysokoškolských osnov. Výsledkem byla skripta Harmonizace pravidel práce v biologii a chemii - I. Bezpečnost biotechnologií, vydaná v roce 1997, tedy dlouho před naším vstupem do EU. Následoval podobný text pro činitele státní správy a brožura pro zemědělce.

Dalším projektem koordinovaným z Vídně byl v roce 2001 ECOD-BIO s programem vytvořit evropskou síť informací o biologii, zaměřenou na moderní směry, zejména genetiku a biotechnologii (Effective communication and dissemination of bioscience information in Europe). Následoval projekt CISCI (Cinema and Science), opět koordinovaný z Vídně s poněkud širším programem - pro mládež připravit komentář k populárním sci-fi filmům z hlediska vědy. Měli jsme na starosti biologii, takže filmy jako Jurský park, Moucha a podobné daly dosti příležitosti vyložit funkce genů a principy jejich přenosu. Konečně poslední bruselský projekt CONSUMERCHOICE, koordinovaný z Londýna, měl za úkol průzkum postoje spotřebitelů k biotechnologickým produktům označený „vyrobeno z GMO".

Mají-li takové programy léčit neutěšený stav ve veřejnosti, musí terapií předcházet diagnosa. Jak známo historie přenosu genů začala v roce 1973 publikací autorů Cohen, S.N., Chang A.C.Y., Boyer, H.W. and Helling, popisující syntézu živočišné bílkoviny v bakterii, do které byl technikou rekombinace DNA přenesen příslušný gen pro onu bílkovinu. Molekulární vědci se obávali, že by se nechtěně mohli takto přenést geny živočišných virů a proto z konference, která se těmito výzkumy v New Hampshire zabývala, vyšel požadavek vytvořit skupinu, která by posoudila rizika technik založených na rekombinantní DNA. Jedenáctičlenná skupina složená ze špiček tehdejší molekulární biologie a vedená Paul Bergem publikovala v otevřeném dopisu v časopisu Science 26. července 1974 známém jako "Bergův dopis" požadavek, aby vědci zastavili tyto  pokusy, dokud se neprověří jejich bezpečnost.

Toto byla obrovská příležitost pro hojnost sci-fi všech žánrů a úrovní. V USA nastala přísná regulační atmosféra, ale vše se časem uklidnilo, když se bezpečnost ověřila. V Evropě byla atmosféra ještě klidnější. Až do doby, kdy přenos genů vstoupil jako šlechtitelská metoda do zemědělství. Vznikaly transgenní odrůdy zvané geneticky modifikované plodiny (GMP). To aktivovalo v Evropském parlamentu Zelené a komunisty k požadavku přísné regulace. Veřejné mínění proti GMP zpracovávaly globální organizace jako Greenpeacce, Friends of the Earth, GeneWatch a podobné. Marně evropští laureáti Nobelovy ceny varovali před touto hysterií. Evropští úředníci se obávali dovozu levných a mnohdy subvencovaných zemědělských produktů z amerického kontinentu a obavy z GMP posilovali jako antiimportní bariéru. Stanovili jejich regulaci na úrovni regulace jedů a výbušnin. Tím veřejnost utvrdili v přesvědčení, že GMP skutečně takto nebezpečné jsou.

Stáli proti sobě vědci a demagogická propaganda. Vědci byli v nevýhodě. Především neměli zdaleka tolik prostředků jako protistrana, ztratili část důvěryhodnosti popíráním rizika nemoci šílených krav a hlavně jejich vysvětlování skutečnosti bylo mnohdy nesrozumitelné pro běžného občana a také pro něj dost nudné. Naproti tomu „aktivitsté" zapojili odborníky na propagaci a psychology. Pracovali hlavně pro media, zejména pro televizi. Chodili do akcí v protichemických oděvech s rouškou, měli transparenty s hnáty a lebkami (dnešní ředitel naší odbočky Greenpeace před takovou pózoval) a útočili na psychologii: vědci prý do jahod dávají gen ryby - představa slanečka v jahodovém džemu je dost nechutná. Aby veřejnost přesvědčili o jednom z hlavní pilířů své propagandy - že GMP ohrožují neškodný a krásný hmyz - zorganizovali školní děti, oblékli je do maškar motýlků a s řehtačkami přivedli do Průhonic na mezinárodní konferenci. Media, pochopitelně, nereferovala o příspěvku ředitele sekce OECD, ale o těch dětičkách-motýlcích s řehtačkami. Předchozí ředitel Greenpeace se zase nechal nafilmovat, jak brání nebohé ekologické zemědělce nasazováním sáčků na GM kukuřici a je za to vyváděn policií.

Neuvádím tyto příklady proto, že bych je odsuzoval. Naopak, je třeba je ocenit. Byly vysoce profesionální a pro daný cíl - vystrašit veřejnost proti GMP - velmi účinné. Kam se hrabou různé semináře a populární články vědců! Ti nemají prostředky ani odborné poradce na takovýto styl. Navíc si nemohou dovolit sestoupit na podobnou úroveň. Jedině díky spolupráci s Českou televizí a stipendiu vznikly video klipy, které snad nenudily: „Spor o geny"  nebo v pořadu Popularis „Hledání genetických modifikací"a Port „Kdo se bojí genů?" Bylo by jen žádoucí touto cestou pokračovat, protože nálada veřejnosti, které se politici přizpůsobují, je příčinou propadání Evropy ve vědě i zemědělství.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník

Obrazové přílohy: http://www.sxc.hu/