Jak ochočení králíkům změnilo genom

Domácí králíci bývají učebnicovými mazlíky. Divocí králíci jsou zase archetypem bázlivosti a prchají plní děsu při sebemenší známce lidské přítomnosti. 

Ochotu snášet lidi vyšlechtili u králíků teprve relativně nedávno, asi před 1 400 lety v jižní Francii. Zatím jsme ale nevěděli, jak to funguje na úrovni genů. Vyvolala domestikace u králíků dramatické změny pár klíčových genů anebo spíše subtilní změny sekvence ve větším počtu?

Odpověď na tuhle otázku hledal se svými kolegy Leif Andersson z univerzity v Uppsale. Vědci porovnali genomy domácích králíčků s genomy jejich blízkých příbuzných, králíků divokých (Oryctolagus cuniculus) pocházejících ze Španělska a jižní Francie.

Záhy vyšlo najevo, že domácí králíci nepřišli o žádné geny a že tedy jejich domestikace neprobíhala cestou náhlých zásadních změn genomu.

Andersson a spol. naopak zjistili, že se v genomu domácích králíků nashromáždilo mnoho jemných genetických odchylek, které ale už existovaly i mezi volně žijícími králíky. Většina z nich přitom představuje jediné písmeno DNA. Domácí králíci se od svých divokých protějšků tímto způsobem liší celkem asi ve 100 oblastech genomu.

Nalezené rozdíly většinou nezahrnují sekvence genů, tudíž ani sekvence proteinů, ale regulační oblasti, které se podílejí na ovládání exprese králičích genů.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: