Máme šanci vypěstovat srdce?

Zní to tak krásně, že to snad ani nemůže být pravda. Američtí vědci přiměli lidské buňky, aby z nich v laboratoři vyrostl močový měchýř, či přesněji jeho část, kterou úspěšně transplantovali pacientům.

Co je důležité - výzkumníci použili buňky odebrané právě těmto nemocným, takže po transplantaci nehrozilo, že by imunitní systém tkáň odmítl jako cizí.

Vedoucí výzkumného týmu Anthony Atala prozradil, že dalším cílem, na němž pracují, je nechat podobným způsobem v laboratoři vyrůst tkáň lidského srdce či stěny krevních cév.

Pokud by se toto vše opravdu podařilo, medicína by se vyhnula hned několika eticky citlivým postupům, jako je transplantace orgánů od zemřelých dárců, odebírání buněk ze zničených lidských zárodků či klonování embryí.

Zatím polojasno

Ale vraťme se od velkých snů zpět k močovému měchýři. Atala se svými kolegy na něm pracuje už šestnáct let a první uměle vyrostlý transplantovali před šesti lety. Teprve nyní, kdy už se postup osvědčil na sedmi pacientech, o něm informovali v odborném časopise Lancet.

Co tedy dělají? Zní to úplně jednoduše. Odeberou pacientovi buňky z jeho měchýře, který špatně funguje, zvyšuje se v něm tlak, což pak škodí ledvinám a může způsobit další problémy. Buňky, specializované "měchýřové" i svalové, pak nechávají množit a růst ve výživném roztoku na konstrukci v požadovaném tvaru. Nakonec z nemocného měchýře odříznou špatnou část a ke zbytku přišijí tkáň z laboratoře. A funguje to.

Je to poprvé, co v laboratoři vyrostl kus vnitřního orgánu; zatím se takto daří z pacientových vlastních buněk získávat jen pokožku na popálená místa.

V této chvíli zdaleka není vyhráno. Není například jasné, zda nový močový měchýř bude fungovat po celý zbytek života. Dosavadní pacienti byli ve věku mezi čtyřmi až devatenácti lety, takže se ještě uvidí, jestli postup pomůže i osobám podstatně starším.

A pak teprve přijde to kardinální. Podaří se tímto způsobem nechat vyrůst i jiné orgány? Močový měchýř tvoří poměrně jednoduchá tkáň. Srdce nebo játra jsou složitější. A nervové buňky v mozku a míše ještě komplikovanější. V této chvíli není zdaleka jisté, jestli v laboratoři skutečně porostou.

Bez čekání na cizí smrt

Metoda Anthonyho Ataly pochopitelně vyvolává zájem lékařů specializovaných na transplantace. Jejich pacienti totiž musí čekat na vhodného "dárce". Myslí se tím obvykle mladý člověk, který zemře tak, že některé jeho vnitřnosti zůstanou nepoškozené a dají se voperovat jinému člověku.

Jen část pacientů má to štěstí, že se dárce opravdu dočká. Po zbytek života pak stejně musí brát léky na potlačení imunitní reakce organismu, která by jinak nový orgán zničila. Příjemce samozřejmě kvůli tomu ohrožuje každá infekce.

Kdyby se tedy lékaři naučili opravovat nemocné orgány pomocí tkání, které by vypěstovali přímo z buněk pacientů, byl by to naprostý přelom. Žádné čekání na smrt někoho jiného, žádné zásahy do imunity...

Klonování na vedlejší koleji

Zatím vědci předpokládali, že vhodné buňky pro transplantace budou získávat z lidských zárodků vyřazených ke zničení na klinikách pro umělé oplodnění. A nejlépe rovnou z embryí klonovaných z jádra buňky konkrétního pacienta.

Ovšem tento postup se zdá nepřijatelným pro spoustu lidí, odmítají jej církve, pro něž je každý lidský zárodek budoucím člověkem. A ještě jej nedávno zdiskreditovala skupina vědců z Jižní Koreje, o nichž se nedávno ukázalo, že si zprávy o úspěšném klonování embryí a získávání léčivých buněk jenom vymýšleli.

Proti léčbě močového měchýře a pak snad i srdce, cév či jater s využitím tkání narostlých přímo z buněk odebraných pacientovi však nemůže nikdo nic namítat. Nemocní by se uzdravovali, Atala by dostal Nobelovu cenu, a všichni by žili šťastně a spokojeně, a pokud by neumřeli, žili by dodnes.

Skutečně, poslouchá se to jako krásná pohádka před spaním. Za pár let uvidíme, jak to opravdu vyjde. I pohádky se přece aspoň někdy vyplní.

josef.tucek(at)economia.cz

Zdroj

Příbuzné články

Vědci poprvé vytvořili kus srdeční tkáně - Britský vědecký tým potěšil kardiaky na celém světě (5.4.2007)