Háďátka testují toxicitu nanočástic

Slavná laboratorní háďátka Caenorhabditis elegans jsou hvězdami ambiciózního projektu Riceho univerzity, který si klade za cíl efektivně měřit toxicitu nanočástic.

Weiwei Zhong a Qilin Li vyvinuli relativně lacinou a výkonnou technologii, se kterou je možné změřit vliv rozmanitých nanočástic. Zvládnou to nejen u jednotlivých organismů, ale i u celých populací.

Tým Riceho univerzity testoval 20 různých typů nanočástic a sledoval jejich vliv na zdraví několika generací háďátek. Vědci zjistili, že 5 z těchto typů, včetně 60-uhlíkových buckyballů, shodou okolností objevených na Riceho univerzitě v roce 1985, nejsou prakticky vůbec toxické. Zbývající typy nanočástic působily na háďátka středně nebo vysoce toxicky.

Podle Li nanočástice stále ještě představují nový a nevyzkoušený materiál a zatím moc nevíme, jak ovlivňují organismy. Nějaké studie už existují, Li se ale domnívá, že bychom před spuštěním průmyslové výroby rozmanitých produktů s nanočásticemi měli analyzovat jejich dopad na organismy i prostředí.

Otázkou podle Li je, jaké náklady jsme na to ochotni vynaložit. V současné době jsou toxikologické testy dost zdlouhavé a nákladné, a to nejen pokud jde o nanomateriály. Vzhledem k tomu, že se rozbíhá intenzivní výroba celé řady produktů s nanomateriály, tak pro jejich testování potřebujeme efektivní a účinné technologie. Nezbývá, než dodat, že by testování nanomateriálů mělo být konstruktivní a nikoliv vedené snahami o likvidaci celého, velice slibného odvětví pokročilých technologií.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: