Genetická predispozice pro aneuryzma břišní aorty

Aneuryzma neboli výduť břišní aorty, je patologické rozšíření aorty v její břišní části. Jde o významnou a potenciálně velmi nebezpečnou cévní anomálii, která může vážně ohrožovat život postižených osob. Ruptura takovéto výdutě většinou znamená smrt, proto je cílem moderní medicíny tuto anomálii včas identifikovat a dle možností také chirurgicky řešit. Příčiny takovéto tepenné výdutě jsou obecně různé. Patří sem některé vlivy životního stylu a zevního prostředí, ale zároveň sem patří i vlivy genetické. Určité genetické predispozice ke vzniku tepenných výdutí jsou známy (jako je například známý Marfanův syndrom), prozatím ale zdaleka neznáme všechny takovéto vlivy. Nasvědčuje tomu ostatně i nová studie mezinárodního týmu vědců, která popisuje souvislost vzniku aneuryzmatu břišní aorty s určitými variantami LRP1 genu.

Aorta je největší tepnou lidského těla. Odstupuje z levé srdeční komory, tvoří typický oblouk (kde vysílá tepenné větve pro horní končetiny a horní polovinu těla) a směřuje do spodní poloviny těla, nejprve jako tzv. hrudní a posléze jako břišní (abdominální) aorta (Čihák et al., 2004). I v břišní části jsou rozměry zdravé aorty stále relativně veliké - průměr činí přibližně 2,3 cm u mužů a 1,5 cm u žen (Maresch et al., 2006). Aneuryzma - neboli výduť - břišní aorty znamená patologické, vakovité rozšíření stěny břišní aorty nad uvedený průměr, konkrétně podle definice jde o dilataci průměru aorty alespoň o 50% (Maresch et al., 2006).

Aneuryzma břišní aorty pak do jisté míry připomíná „časovanou bombu" v břiše postiženého jedince. Výduť samotná totiž může mít tendenci k dalšímu rozšiřování, které nakonec může končit až rupturou aortální stěny. Taková ruptura je velice závažnou urgentní příhodou, která velmi často vede ke smrti postiženého jedince následkem vnitřního vykrvácení; i přes neodkladné chirurgické řešení dosahuje úmrtnost takovéto ruptury 90 % (Urbonavicius et al., 2010). Z toho plyne, že včasná diagnostika a včasné chirurgické řešení je pro osobu s takovouto výdutí naprosto klíčové. Nevýhodou je, že až okolo 60 % osob s aneuryzmatem břišní aorty vůbec žádné klinické obtíže nemá (Moláček a Třeška, 2006). Přesto je i u nich teoreticky možné aneurysma objevit, například v rámci pravidelných zdravotních prohlídek u praktického lékaře - aneurysma se chová jako větší, pulzující rezistence hluboko v břiše (Moláček a Třeška, 2006). Při klinickém podezření jsou k dispozici podrobnější zobrazovací metody - například výpočetní tomografie (CT) či ultrazvukové (USG) vyšetření, které diagnózu aneuryzmatu břišní aorty s velkou přesností potvrdí (Maresch et al., 2006). Chirurgické řešení aneuryzmatu spočívá v tepenné rekonstrukci, lze použít například speciálních cévních protéz. V případě vysokého operačního rizika lze určitý stupeň opravy provést i endoskopicky (Čepelová et al., 2009).

Příčiny aneuryzmatu břišní aorty jsou často diskutovány a obecně lze říci, že jich je hned několik, například ateroskleróza, arteriální hypertenze, kouření tabákových výrobků a také zvyšující se věk (Maresch et al., 2006). Na úrovni cévní stěny jsou hlavními patologickými faktory oxidační stres a nerovnováha mezi protézami (proteiny štěpícími enzymy) a jejich kontrolními mechanizmy (antiproteázami) (Maresch et al., 2006).

V této souvislosti je třeba zmínit i genetické faktory, neboť stavba cévní stěny je relativně komplikovaná a na syntéze jednotlivých stavebních součástí a jejich sestavení (asemblaci) se samozřejmě podílí celá řada genů (Edelman et al., 2011; Urbonavicius et al., 2010).  Aneuryzmata aorty se vyskytují u určitých přesně definovaných klinických jednotek, jakými jsou například Marfanův syndrom, syndrom bikuspidální aortální chlopně a aneuryzmat (BAV syndrom), či syndrom Loeys-Dietzův (LDS) typu 1 a 2 (Edelman et al., 2011). Nedávno byla například také popsána souvislost tvorby aneuryzmat aorty s mutacemi v genech pro receptor pro transformující růstový faktor beta (TGF-βR1 a  TGF-βR2) (Edelman et al., 2011).

Celá problematika genetické predispozice k těmto aneuryzmatům ovšem není prozatím zcela jistě dořešena. Nová studie mezinárodního týmu autorů nyní popisuje možnou souvislost aneuryzmatu břišní aorty s genetickou variantou v genu LRP1 (Bown et al., 2011). V rámci studie vědci vyšetřili genetickou informaci u několika tisíc pacientů s aneuryzmatem břišní aorty a u mnoha tisíc zdravých kontrol (Bown et al., 2011). Centrem zájmu byl jednonukleotidový polymorfizmus právě v genu LRP1 (Low density lipoprotein receptor-related protein 1, lokalizace: 12q13.2; OMIM: 107770). Tento gen, ani tento lokus nebyl doposud v žádné studii popsán v souvislosti s chorobami kardiovaskulárního systému, jde tedy o první asociaci v této oblasti (Bown et al., 2011).  Bude potřeba ještě dalších studií, aby bylo možné ozřejmit, jakým přesným způsobem ovlivnění exprese LRP1 genu ovlivňuje rozvoj aneuryzmatu břišní aorty.

Tak jako tak - jde o další úspěch ve výzkumu genetických predispozic k tvorbě aortálních aneuryzmat. Jelikož tato smrtelně nebezpečná onemocnění zůstávají poměrně dlouho klinicky zcela němá, je každá možnost vylepšené diagnostiky potenciálně velmi užitečná.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Originální text Studie:

Bown, M. J., Jones G. T., Harrison, S. C. et al. (2011) Abdominal Aortic Aneurysm Is Associated with a Variant in Low-Density Lipoprotein Receptor-Related Protein 1. American Journal of Human Genetics; online first

Připraveno podle:

Medical News Today: Abdominal Aortic Aneurysm Gene Discovered

Další použité zdroje:

Čepelová, J., Černohous, M., Jeřábek I. et al. (2009) Ruptura aneuryzmatu abdominální aorty. Interv Akut Kardiol; 8(6): 316-318.

Čihák, R. et al. (2004) Anatomie III. 2., upr. a dopl. vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s. r. o., 673 s.

Edelman, J. J., Ramponi, F., Bannon, P. G. et al. (2011) Familial aortic aneurysm and dissection due to transforming growth factor-beta receptor 2 mutation. Interact Cardiovasc Thorac Surg. 12(5):863-5.

Maresch, M., Tošenovský, P., Vidim, T. et al. (2006) Výduť břišní aorty: patofyziologie, diagnostika a léčba. Kardiologicke Forum; 4(3):25-29.

Moláček, J., Třeška, V. (2006) Screening aneuryzmatu abdominální aorty u praktického lékaře. Med. Pro Praxi 3:140-142

Urbonavicius, S., Lindholt, J. S., Delbosc, S. et al. (2010) Proteins associated with the size and expansion rate of the abdominal aortic aneurysm wall as identified by proteomic analysis. Interact Cardiovasc Thorac Surg. 11(4):433-41.

Obrazové přílohy:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aortic_aneurysm.jpg
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:AAA2009.JPG
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:AAA_rupture_risk.png?uselang=cs