Ethika moderního vývoje zemědělských technologií

Takové bylo téma diskuse kolem kulatého stolu, kterou organizovala před rokem Evropská skupina pro ethiku (EGE - European Group on Ethics in science and new Technologies) jako orgán Evropské Komise.

Diskuse byla oznámena na internetu a zúčastnilo se jí přes 100 zájemců. Jako přednášející byli vybrání: paní R. Raina z Ústředí pro politiku výzkum, New Delhi, Indie; K.K. Jensen z Kodaňské univerzity; G.Eberz z firmy Bayer; W. Gruissem, profesor biotechnologie rostlin Federální technické univerzity v Curychu; E. Drésin, politický tajemník Evropské federace sdružení pro zemědělství, potraviny a turistický ruch; E. Millstone z University of Sussex; C.Then, konzultant Greenpeace; N.Moll, ředitelka jednotky Zelené biotechnologie EuropaBio.

Diskusi uvedl předseda EGE Göran Hermerén. Uvedl principy otevřenosti, dialogu a tolerance, jako hlavní cíle EGE. Zemědělství má zajistit dostatek potravy při zachování přírodních podmínek a to udržitelným způsobem. Významné jsou sociální dopady v podmínkách globalizace. Cílem této diskuse je dát podklady pro revizi evropské zemědělské politiky.

Přednášející navázali na současný trend zdražování potravin, nástup klimatických změn a demografický vývoj lidstva. Jako limitující faktory uváděli úbytek orné půdy a krizi v zásobování sladkou vodou, spojený se zavlažováním a degradací půd. V roce 2020 se očekává populace Země dosahující 9 miliard. Již nyní 800 milionů lidí trpí hladem a podvýživou, z toho 170 milionů dětí pod 5 let. Současně klesá výměra půdy vhodné pro výrobu potravin o 30% a mnohé dnešní technologie přispívají k další degradaci. Nutno pamatovat, že 87% spotřeby vody představuje výroba potravin.

Dr. Raina uvedla, že podle souhrnu Spojených národů se klade převážně důraz na plodiny rozvinutých zemí a přehlížejí se tradiční plodiny rozvojových zemí. Tím se štěpí globální zdroje potravy. Tímto směrem a k úspoře vody doporučuje zaměřit rozvoj moderních vědou podložených technologií. V maximální míře by se mělo přispět k tomu, aby se potraviny vyráběly tam, kde je jich potřeba. Profesor Jensen na to navázal nutností respektovat sociálně-ekonomický vývoj v různých populacích při úvahách o udržitelnosti.

Jako červená nit se proplétala diskusí problematika monopolizace na všech stupních: od produkce osiva, kde10 semenářských firem kontroluje 70% trhu, přes vlastní trh obilnin, dopravu potravin až ke 40 supermarketových firmám ovládajícím třetinu světového trhu potravin. Takový vývoj je mj. důsledkem nákladnosti zavádění nových technologií, ke které podstatným dílem přispívají mnohdy zbytečné požadavky schvalovacích úřadů. Vysoké náklady na dotažení vývoje na trh vynucují patentování, které šíření nových technologií omezuje.

Postavení Evropy hodnotilo mnoho diskutujících. Poukazovali, že přístupem evropských politiků k moderním biotechnologiím vzniká podstatné zpoždění v jejich zavádění a to nejen v Evropě, ale v rozvojových zemích, které jednak přebírají konzervativní východiska legislativy, jednak se obávají o ztrátu evropského trhu. Někteří diskutující uvedli, že de facto moratorium na zavádění transgenních odrůd v Evropě podpořilo monopolizaci trhu. Diskutoval se také málo respektovaný dopad nedostatku potravin v rozvojovém světě, který je významným stimulem migrace do Evropy.
Paní Nathalie Moll uvedla některé přínosy moderních technologií v zemědělství. Třeba díky transgenním plodinám klesly postřiky insekticidy o 40%, množství herbicidů se zredukovalo o 25 - 33% a kysličníku uhličitého se v zemědělství ušetřilo 1,2 milionu tun.

Mnohokráte byl zdůrazněn ethický aspekt možnosti výběru potravin. Taková možnost je ovšem podmíněná informovaností těch, kdo vybírají. Pokud tak činí na základě pověr a zavádějící propagandy, mohou škodit nejen sobě, ale celkové situaci v trhu potravin. Příkladem desinformace bylo vystoupení konzultant Greenpeace. Jeho hlavní cílem byla diskreditace moderní genetiky pod označením „průmyslového genu". Avšak nedokázal zmodernizovat dvacet let starou taktiku této nátlakové organizace. Ta spočívala a spočívá ve zveličování skutečných, ale hlavně vykonstruovaných rizik, který by mohly transgenní plodiny přírodě či lidem přinést. Spoléhá se při tom na neinformovanost veřejnosti a pečlivě se zamlčují rizika „tradičních" postupů, jako je použití insekticidů, nebo radiačního šlechtění.

Podložit svobodný výběr potravin věcnou informovaností kupujících je dosti obtížný úkol, velmi závislý na populaci, které se týká. Proto je ilusorní zavádět v tomto směru jakási universální pravidla. Značení potravin je jistě významné, ale musí mu kupující rozumět. Negativním příkladem je byrokratický výkřik v použití „eček", které místo informace působí ve veřejnosti jako strašák. Stejně tak je povinné značení „vyrobeno z GMO" nebo nově „neobsahuje GMO" srozumitelné, co se podstaty GMO týče, jen nepatrnému procentu populace i v průmyslových zemích.

Podobná otázka svobody volby, tentokráte pro zemědělce, je spojena s pravidly tzv. koexistence. Tato pravidla mají umožnit zemědělci volnost se rozhodnout pro klasické technologie, organické (ekologické) zemědělství, nebo využití transgenních odrůd. Někteří evropští politici z populistických důvodů zakazují transgenní odrůdy, čímž svobodu volby ruší. O nátlakových akcích Greenpeace a podobných na výrobce a prodejce, aby vyloučily transgenní plodiny, ani nemluvě.

Na všechna tato úskalí naráží požadavek účasti veřejnosti v rozhodovacím procesu.V zemědělských technologiích stále zaznívá toto populistické volání, aniž se současně předloží systém, který umožní faktickou informovanost veřejnosti, nezbytnou pro takové její zařazení do rozhodovacího procesu. Navrhnout do rozhodování o ochraně ohrožených druhů náruživého lovce, který orla považuje za škodnou a tráví ho nástrahami, by každý jistě považoval za směšné. Ale o transgenních plodinách mají rozhodovat i ti, kteří si pod tím přestaví pouze „Framkenteinskou potravu".
Celkově byla diskuse kolem kulatého stolu věcnou exposicí různých názorů, jde však o to, jak dalece je evropští politici, zejména nová Komise a nové složení Parlamentu vezmou v potaz. Jelikož odstupující Komise nerespektovala ani vyjádření EFSA, tedy úřadu, který k věcnému posuzování bezpečnosti potravin zřídili, je osud výsledků této akce nejistý.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník