Endogenní kmenové buňky zlepšují zrak dětem se šedým zákalem

Když lidé trpí šedým zákalem neboli kataraktou, jako by se dívali přes zašpiněné sklo. Mají zamlžené, rozostřené vidění, jsou citliví na silnější světlo, projevuje se u nich krátkozrakost a astigmatismus. Hlavně v rozvojových zemích je šedý zákal jednou z hlavních příčin slepoty. Podle údajů WHO je šedý zákal ve světě zodpovědný za téměř 50 procent všech případů slepoty v dospělosti. Nejčastější příčinou šedého zákalu je stárnutí. Může ho ale vyvolat i trvalé užívání některých léků, působení některých jiných onemocnění, nádory nebo úrazy. Příčinou může být i dědičnost nebo infekce matky v průběhu těhotenství. Šedý zákal se v současnosti léčí nahrazením nefunkční čočky v oku uměle vytvořenou čočkou. Jen v USA provedou takových operací 4 miliony ročně.

Přestože se hodně případů šedého zákalu objevuje mezi dospělými, vrozená, čili kongeniální katarakta představuje významnou příčinu slepoty u dětí. Oční čočky poškozené šedým zákalem zabraňují správnému průchodu světla okem na sítnici a zasahují tím pádem proces zpracování vizuálních vjemů mozkem. To je pak zásadní problém pro rozvoj dítěte. Soudobá léčba dětských pacientů se šedým zákalem bývá komplikovaná a většina z nich musí po operaci čočky nosit brýle.

S novým, převratným řešením dětského šedého zákalu nedávno přišli badatelé Kalifornské univerzity v San Diegu. Společně s dalšími kolegy vyvinuli léčebný postup, při němž regenerují oční čočky dětských pacientů s pomocí jejich vlastních kmenových buněk. Svoji léčbu již prověřili na pokusných zvířatech, a také v úvodních klinických testech s celkem 12 dětmi mladších 2 let se šedým zákalem.

Oční genetik Kang Zhang a jeho početní spolupracovníci zjistili, že s tímto léčebným postupem lze vytvořit regenerované oční čočky se skvělými optickými vlastnostmi. Jejich použití přitom přináší ve srovnání s klasickou léčbou mnohem méně komplikací během operace i po operaci. Jak uvádějí ve článku publikovaném na webu časopisu Nature, badatelé uspěli s očními čočkami regenerovanými z kmenových buněk u všech dvanácti pacientů.

Zhang a spol. se spolehli na regenerativní schopnosti takzvaných endogenních buněk. Regenerativní léčba s využitím kmenových buněk často zahrnuje vytvoření potřebných kmenových buněk v laboratoři, napěstování požadovaných tkání a jejich vložení do pacienta. Takový postup ale doprovázejí některá rizika, například možnost infekce patogenem anebo odmítnutí vytvořené tkáně tělem pacienta. Využití endogenní kmenových buněk, pokud je to možné, přináší velkou výhodu v tom, že jde o buňky, které se již nalézají v těle pacienta. Přímo na místě, kde budou vytvářet regenerovanou tkáň či orgán.

Pokud jde o oční čočku, její buňky během lidského života doplňují svým dělením kmenové buňky epitelu čočky (lens epithelial stem cells, LECs). Jak už to ale u podobných buněk chodí, jejich aktivita se během života postupně snižuje. Při klasických operacích šedého zákalu se tyto buňky z valné většiny odstraňují. Pokud by se totiž ponechaly na místě, tak by neorganizovaně rostly jedna přes druhou a kvalitě zraku by to rozhodně neprospělo. To platí především pro dětské pacienty. Zhang a spol. ale vyvinuli nový postup operace oční čočky, při němž zůstane zachováno neporušené pouzdro čočky, průhledná blanka, která navazuje na epitel čočky a obaluje celou čočku. A kmenové buňky epitelu čočky pak po této operaci postupně vytvořily novou čočku.

Podle Zhanga jde o nové paradigma ve využití kmenových buněk. V případech, kdy bude podobný postup možný, by to mohlo zásadně změnit regenerativní léčebné postupy. Badatelé se teď snaží rozšířit použití léčby s endogenními kmenovými buňkami epitelu čočky i na dospělé pacienty. Jak uvádí Kang Zhang, konečným cílem celé regenerativní medicíny je využít buňky z těla pacienta, a přimět je, aby vytvořily požadované orgány nebo tkáně. Na příkladu léčby šedého zákalu je vidět, že se nám to konečně začíná dařit.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použitá literatura:

(orig).

H. Lin et al. Nature online 9. 3. 2016.

(doplň.)

 UC San Diego News Center 9. 3. 2016