Elektronika může vyrůst v lese, díky nanocelulózním polovodičům

Polovodičové materiály se 3D síťovitou strukturou mají velkou plochu povrchu a množství pórů. To je předurčuje k aplikacím, které zahrnují absorpci, separaci a detekci. V současnosti je ale stále obtížné vytvářet takové makro- a mikrostruktury, které by měly požadované elektrické vlastnosti a byly prakticky využitelné.

Tým japonských odborníků vyvinul nanocelulózní papírové polovodiče, které mohou být použity v makro- i mikrostrukturách a které nabízejí možnost nastavení elektrických vlastnosti v širokém rozsahu.

Celulóza je přírodní a snadno získatelný materiál, založený na dřevu. Nanocelulózu, čili nanovlákna celulózy, lze vyrobit v podobě ohebného nanopapíru, který pak lze přetvořit na požadované produkty. Nanopapír sám o sobě nevede elektrický proud, ale po zahřátí získá elektrickou vodivost. Problém je, že zahřátí může narušit nanostrukturu tohoto materiálu.

Japonský tým vyvinul proces, s jehož pomocí je možné zahřát nanopapír bez narušení jeho struktury, jak v makro- tak i mikroměřítku. Nanopapírové polovodiče se již uplatnily jako senzory v nositelných zařízeních, například pro detekci vlhkosti pod rouškou nebo na kůži. Rovněž byly použity jako elektrody v glukózovém biopalivovém článku, který rozsvítil malou žárovku.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: