DNA z bláta poslouží k detekci dávných lidí bez fosilií

Díky pokroku v metodách detekce a čtení DNA máme k dispozici nový pozoruhodný způsob výzkumu našich dávných předků. Můžeme teď pátrat po jejich DNA v dávných sedimentech, jako jsou například v jeskyních. 

Viviane Slon z německého Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology a její kolegové objevili DNA neandrtálců a také stále dost záhadných denisovanů na některých z míst, o nichž je známo, že tam žili. Podle Slonové svým výzkumu přesvědčivě doložili, že jde o autentické sekvence dávných lidí.

Tento přístup teď bude možné využít k pátrání po pravěkých lidech na místech, kde by mohli žít, ale kde se z nějakých důvodů nenalezly jejich kosterní nebo kulturní pozůstatky. S takovou metodou bychom například mohli konečně pohnout s debatou, kdy byly americké kontinenty poprvé osídleny lidmi.

Každá špetka půdy nebo vody na Zemi je ve skutečnosti plná tzv. environmentální DNA rozmanitých organismů. Tuto DNA můžeme přečíst a analyzovat, což nám nabízí nový a účinný nástroj ke studiu ekosystémů.

Podle toho, co víme, může environmentální DNA ve vhodném prostředí, jako jsou například chladné jeskyně nebo permafrost, vydržet v jakž takž neporušeném stavu až 700 tisíc let. V roce 2003 zjistil tým, který vedl Eske Willerslev z Univerzity v Cambridge, že je možné získat fosilní DNA druhů, jako je například mamut, ze zmrzlého bahna v permafrostu.

Slonová a její spolupracovníci doložili, že je to možné i s lidskou DNA. Přečetli environmentální DNA ze vzorků sedimentů, které pocházely z míst, kde prokazatelně žili dávní lidé. Jedním z těchto místo byla i Denisova jeskyně, kde byli objeveni denisované. Badatelé pak použili krátké úseky mitochondriální DNA moderních lidí a podle nich našli odpovídající mitochondriální DNA neandrtálců a denisovanů.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: