Dětská leporela inspirovala postup pro tvorbu 3D umělé tkáně

Tým americké University at Buffalo vyvinul nový proces tvorby 3D umělé tkáně. Měl by přispět k testování nových léků i zlepšit kvalitu umělých orgánů.

Jde o metodu, která je založená na ohýbání tlakem (compressive buckling). Jde o stejný princip, jaký využívají dětská leporela, tedy prostorové knihy, jejichž obsah se objevuje při listování stránkami.

Vědci uskutečnili sérii experimentů, v nichž ohýbání tlakem využili k vytvoření různých 3D polymerických struktur. Šlo o jednoduché tvary, jako jsou kvádry či jehlany, a také o více komplexní struktury, které připomínaly zvukové vlny či tvar chobotnice.

Tým z Buffala zároveň prokázal použitelnost nového postupu pro tkáňové inženýrství. Vytvořili strukturu podobnou osteonu, základní stavební jednotce kostní tkáně. Osten má tvar válce, který tvoří osteocyty rozmístěné v minerální matrix kosti. Jsou to vřetenovité buňky s početnými výběžky, které se zanořují do kostní matrix. Navzájem jsou propojené kanálky.

Jak uvádí vedoucí výzkumu Ruogang Zhao, tkáňoví inženýři dnes obvykle spoléhají na metody výroby 2D umělé tkáně. Díky tomu obvykle vznikají velmi tenké „tkáně“, které nereprezentují strukturu lidské tkáně. To pak následně omezuje jejich použitelnost v testování léčiv a modelování nemocí.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: