Dálkově ovládané nanomotorky uvnitř živých buněk

Chemici a inženýři Pensylvánské státní univerzity vůbec poprvé umístili do živých lidských buněk nepatrné nanomotorky, které pohánějí ultrazvukovými vlnami a řídí je pomocí magnetů.

Není to sice ještě úplně jako ve filmu Fantastická cesta (Fantastic Voyage, 1966), v němž vědci v atomové ponorce Proteus, zmenšené na velikosti mikrobu, vstupují do těla vědce v kómatu po embolii mozkové cévy, ale jistě to stojí za pozornost. Nanomotorky, čili vlastně kovové nanočástice tvaru projektilu, se pohybují vnitřkem buněk, otáčejí se a mohou útočit na buněčnou membránu.

Podle Toma Mallouka a jeho kolegů vyvolávají pohyby nanomotorků uvnitř buňky zajímavé, doposud nevídané mechanické odpovědi v buněčném prostředí. Ukazuje se, že by se nanomotorky mohly stát zajímavým nástrojem ke studiu buněčné biologie a buněčných struktur. Kromě toho se s nimi pochopitelně počítá jako se zbraní proti rakovinným buňkám i jiným typům onemocnění. Nanomotorky by mohly dopravovat léčiva na místo určení a také obstarat vnitrobuněčnou chirurgii v živých buňkách.

Až doposud se nanomotorky zkoumaly pouze v laboratoři, in vitro. Mallouk s kolegy ale vyvinul technologii pohonu nanomotorků ultrazvukem a to jim otevřelo dveře k využití v živých systémech. Badatelé v experimentech využili legendární HeLa buňky, tedy nesmrtelnou linii úžasně houževnatých buněk rakoviny děložního hrdla Henrietty Lacksové, která zemřela v roce 1951.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: