Cévy vypěstované v laboratoři předčí syntetické implantáty

Pacienti, kteří trvale podstupují dialýzu, bývají vystaveni devastujícím účinkům časté aplikace jehel do krevního oběhu. Jejich cévy se nevyhnou poškození, a často bývá nutná dokonce transplantace části krevního oběhu. Problém je v tom, že stávající metody léčby takových poškození při dialýze a podobných situacích nejsou dokonalé. Používané syntetické nebo i bioinženýrské transplantáty cév jsou náchylné k infekcím, případně je tělo pacienta odmítne, se všemi zničujícími důsledky.

Bioinženýři se usilovně snaží vypěstovat plnohodnotné cévy, které by vyrostly z buněk pacienta. To ale ještě chvíli potrvá. V mezičase mohou odborníci vymýšlet i jiná zajímavá řešení. S jedním takovým přišli bioinženýři Dukeho univerzity a společnosti Humacyte, která se zabývá tkáňovým inženýrstvím. Povedlo se jim vypěstovat náhradní cévy, které neobsahují žádné živé buňky. Pak tyto cévy implantovali celkem 60 pacientům, kteří jsou na dialýze kvůli selhání ledvin. Všechno nasvědčuje tomu, že tyto náhradní cévy jsou trvanlivější, než jejich běžně používané syntetické protějšky.

Podstata tkví právě v tom, že nově vytvořené náhradní cévy neobsahují vůbec žádné živé buňky. Proto také neobsahují komponenty běžných tkání, které by za daných okolností mohly vyvolat odmítnutí implantátu tělem příjemce. Velkou výhodou těchto náhradních cév je i to, že jsou pohotově k dispozici, a mohou být v krátké době implantovány. Pacienti na ně tedy nemusí nijak zvlášť dlouho čekat.

Jeffrey Lawson z Dukeho univerzity, který je zároveň ve vedení společnosti Humacyte, považuje laboratorně vypěstované cévy za klíčový krok v moderním tkáňovém inženýrství. Vzhledem k tomu, že jejich cévy neobsahují živé buňky, a není tedy nutné čekat, až takové buňky narostou, tak podle Lawsona mohou být použity téměř na počkání.

Jak takové náhradní cévy vyrobit? Lawson a spol. je vytvářejí z lidských buněk cév, které narostou ve tkáňové kultuře a pak jsou umístěny na tkáňovou matrici (scaffold) ve tvaru výsledné cévy. Za správných podmínek na tkáňové matrici naroste tkáň cévy a získá potřebné vlastnosti. Po osmi týdnech se tkáňová matrice rozloží a zůstane struktura ve tvaru cévy, ze které bioinženýři ještě speciálním roztokem vypláchnou veškeré zbývající živé buňky. Pak už jenom stačí nově vytvořenou náhradní cévu implantovat na místo určení.

A jak to vlastně funguje? První výsledky jsou prý velice slibné. Po roce, který uplynul od vložení implantátu, se u pacientů neprojevily žádné známky odmítnutí implantátů. Lékaři sice zaznamenali nějaké vedlejší účinky implantátů jako například tvorbu krevních sraženin, bylo to ale v míře srovnatelné s jinými typy implantátů u pacientů na dialýze. Lékaře naopak velmi potěšila trvanlivost náhradních cév, která významně překonala trvanlivost běžně používaných syntetických implantátů.

Velkým úspěchem bylo i to, že náhradní cévy osidlovaly buňky pacientů, které je tak začaly postupně nahrazovat. Z implantovaných bezbuněčných cév se tak vlastně stává živá lidská tkáň, což jistě s velkým zájmem sledují odborníci na regenerativní medicínu.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použitá literatura:

(orig).

Duke University 12. 5. 2016.

(dopl).

Gizmag 16. 5. 2016.