Budoucnost agro-biotechnologie?

Legalizace národních zákazů transgenních plodin povolených v EU k pěstování, je nyní schválená pro podzimní jednání Rady. Tento krok byl míněn jako uvolnění schvalovacího procesu v naději, že ideologicky opoziční členské státy by schvalování nových GM odrůd již neblokovaly, protože by měly možnost je ve své zemi zakázat.

Opatření se však nelíbí nikomu. Kromě nátlakových organizací, které jsou automaticky proti čemukoli, co by mělo usnadnit pěstováni GM plodin, kritizují opatření i racionální hlasy, ať od vědců, ať z průmyslu. Především je nešťastné, že legalizace zákazů vlastně jakoby dávala za pravdu pověrám o škodlivosti těchto odrůd. V zemích, které šíří propagandu o škodlivosti GM odrůd, legální zákaz v očích občanů tuto propagandu úředně potvrdí.

Opatření je i mezinárodně pochybné. Dává to špatný precedens do zahraničí, zvláště do afrických a asijských zemí, kde se budou politici odvolávat na tyto zákazy jako zdůvodnění vlastního zákazu. Kromě toho takové zákazy jsou v rozporu s pravidly mezinárodního obchodu, takže politika EU se opět dostává do sporu s WTO.

Dalším problémem, na který jsme upozornili už v naší červnové úvaze, je vnitřní evropský obchod. Země, které legálně vyhlásí zákaz, budou mít možnost použít „úředně schválenou nepatřičnost" GM odrůd jako argument proti dovozu potravin z těch členských států, které tyto odrůdy používají. Čili to, co se jako antiimportní bariera budovalo pro celou Evropu proti americkému dovozu, se teď objeví ve vnitroevropském trhu.

Pro nás je budoucnost dvojí: buď výsledkem všeobecné nespokojenosti bude toto nové opatření revidováno, nebo se mu budeme muset přizpůsobit. Především je sporné, jestli se dostaví zamýšlený efekt - totiž snadnější schvalování GM odrůd. Kdyby tomu tak bylo, měli bychom této situace využít zejména k prospěchu našich zemědělců a ekonomie.

Jaké cesty se nabízejí? Je tu jedna plodina, jejíž GM odrůda by neměla výše uvedené negativní dopady na vnitroevropský obchod. Tou je transgenní sója necitlivá na glyfosát, čili RR sója. Je v EU schválena jako potravina a krmivo a hlavně dováží se jí do Evropy ročně kolem 30 milionů tun. Čili malý podíl vypěstovaný v Česku by nehrál roli. Proto by měla ČR navrhnout její schválení pro uvedení na trh, tj. pěstování. Časem by se třeba přidali i Rumuni, protož před vstupem do EU ji ve velkém pěstovali.

Druhou plodinou, která by pro nás bez negativních dopadů byla výhodná, je herbicid-tolerantní cukrovka. Máme dobře vyvinutou výrobu bioetanolu, která, jak jsme nedávno uvedli, se při použití cukrovky výtěžností dostává na úroveň výroby biolihu z cukrové třtiny. HT cukrovka by zlepšila ekonomiku tak by se český biolíh mohl cenově dostat na konkurenci s dovozem z Brazílie. Měli by to uvítat i ochránci životního prostředí, protože snižovat skleníkové plyny dovozem biopaliva přes polovinu zeměkoule, je poněkud chucpe. Proto by měla ČR navrhnout k uvedení na trh HT cukrovku. Byla již testována v řadě evropských zemí, neměl by být problém.

Problematika HT plodin je u nás nová a je nutno s ní seznámit veřejnost. U Bt kukuřice byl problém jednodušší: agitátoři, kteří v převlečení za motýlky se snažili strašit poškozením užitečného a krásného hmyzy pylem nebo zbytky Bt kukuřice, neměli velkou šanci přesvědčit lidi, že postřik chemickým herbicidem je šetrnější.

U HT plodin mají strašidlo „superplevely", což nejsou plevely necitlivé na řadu herbicidů - těch máme několik -, ale na jeden, a to právě glyfosát. Už zamlčují, že tohoto systémového herbicidu se k nám dováží kolem tisíce tun ročně, aniž nějakou HT plodinu pěstujeme. Nikde jsme neviděli „přímou akci" těchto „ochránců přírody", která by proti tomu protestovala, Ale jakmile by se zavedla RR sója a k jejímu ošetření se navíc spotřebovalo 20 tun glyfosátu, tedy 2% dnešní spotřeby - jistě by spustili pokřik o hrůze superplevelů.

Kromě toho tyto HT odrůdy podle agitátorů mají jakési středověké fluidum, očarování či uhranutí. Dokazovali to akcí proti použití RR sóji k výrobě jedlých olejů s promítáním varování na výrobnu. Olej neobsahuje ani DNA, ani bílkoviny, které my měly nějaký původ v genetické modifikaci, ale přesto podle „ochránců" je rizikový pro zdraví. Proč? Nezbývá než to očarování.

Podstatou tolerance glyfosátu je jeden enzym. Tento herbicid v rostlinách blokuje enzym, který je součástí řetězce syntézy aromatických aminokyselin. Řetězce, který živočichové nemají, takže aromatické aminokyseliny musí dostat v potravě. Proto na živočichy glyfosát nepůsobí. Tento enzym mají však bakterie v půdě. Jenže v evoluci starší, poněkud jiné konstrukce, díky které glyfosát neblokuje.

Podstatou přípravy HT odrůd necitlivých na glyfosát je přenesení tohoto typu enzymu půdních bakterií jako jakési rezervy do rostliny. Když glyfosát vyřadí její vlastní enzym, „jede" na bakteriální rezervu. Opět se nás agitátoři snaží strašit, že tím se do plodiny vnáší „cizí", „nezvyklá" bílkovina, která může vést k „neznámým alergiím" a měla by se dlouhodobě zkoušet, zda nám po ní nenarostou rohy.

Jenže opět jsou tu fakta, které agitátoři přísně tají: podle zdravotnické normy kojenecká výživa může obsahovat až sto tisíc bakterií v gramu a naše potrava až deset milionů v gramu. Jsou to, pochopitelně, půdní bakterie. Je jich kolem miliardy v gramu půdy a sklizené plodiny nikdo nesterilizuje. Denně tedy sníme nějakou tu miliardu bakterií a ty právě mají onen enzym, o který jsou obohaceny HT rostliny. Pak ať nám někdo vysvětlí proč je pro nás „cizí" bílkovina, které se máme obávat.

Vidíme, že agitace proti GM odrůdám je založená na přísném utajování skutečnosti. Proto se Potravinářská komora ČR rozhodla vydat brožuru, která vyjde v nejbližších dnech, kde jsou právě tyto skutečnosti uvedeny.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník