Biopolymerové hydrogely s nanotrubičkami jílu zaujaly tkáňové inženýry

Pro úspěšnou tvorbu náhradních tkání je klíčové vyrobit matrici umělé tkáně, která by byla co nejpodobnější původní předloze. Tkáňoví inženýři se proto snaží vyvinout takové matrice, které nabídnou buňkám trojrozměrné prostředí velmi blízké dotyčné tkáni. Jde o to, najít ten správný recept.

Badatelé Bionanotechnologické laboratoře ruské Federální univerzity v Kazani nejprve smíchali tři biopolymery – chitosan, agarózu a želatinu. Vzniklý hydrogel pak ještě vylepšili nanotrubičkami halloysitu, jílového minerálu ze skupiny kaolinitu. Tím docílili lepší mechanické odolnosti, pojmutí většího množství vody a zlepšili i tepelné vlastnosti matrice pro tkáňové inženýry.

Chitosan je přírodní, biologicky rozložitelný a chemicky všestranný biopolymer, který lze využít v antibakteriálních, antifungálních, protinádorových, a také imunitu stimulujících směsích. Nevýhodou je křehkost chitosanu a také jeho nízká biologická odolnost.

Agaróza je polysacharid založený na galaktóze, který se získává z ruduch. Má pozoruhodné mechanické vlastnosti, které jej předurčují k využití v matricích pro tkáňové inženýrství.

Želatina vzniká hydrolýzou kolagenu a pro tvorbu náhradních tkání má oproti kolagenu celou řadu výhod. Například je méně imunogenní, takže méně provokuje imunitní systém. Také podporuje růst usídlených buněk.

Použití nanotrubiček halloysitu vede k nepravidelnostem pórů matrice, což vylepšuje přichycení buněk k matrici. A nanotrubičky zároveň matrici poskytují mechanickou pevnost. Jak se zdá, z hydrogelu ze směsi chitosanu, agarózy a želatiny, který je vylepšený nanotrubičkami halloysitu by mohly být dobré náhradní tkáně.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: