"Bio" jako marketingová nálepka

Bio jako marketingová nálepka

Na produkty ekologického zemědělství a biopotraviny lze nahlížet z různých hledisek. Může existovat i názor, že ve své podstatě se jedná vlastně jen o marketingový tah. Jaký postoj v tomto směru zaujímají Pražané?
Třetina obyvatel metropole ČR (35%) souhlasí s výše uvedeným názorem, tj. že v případě "bio" se jedná pouze o marketingovou nálepku. Dvě třetiny občanů (65%) však mají za to, že tomu tak není.

Názorová odlišnost v rámci jednotlivých skupin obyvatel je velmi zřetelná. S tvrzením, že "bio" je jen marketingová záležitost, souhlasí výrazně častěji muži (47%!) než ženy (25%); senioři (44%!) než lidé středního (34%) a mladšího věku (27%); osoby s nižším vzděláním (54%!) než ti, co mají maturitu (31%) nebo vysokoškolský diplom (16%).

Využívání informačních zdrojů

Pro delegování informací o biopotravinách a ekologickém zemědělství směrem k široké veřejnosti lze využít různé formy medializace: téměř každý druhý Pražan (43%) čte články v novinách a v časopisech, každý třetí (30%) sleduje v televizi pořady a každý pátý (21%) vyhledává na internetu informace, které se týkají "bio" tématiky.
Kromě oficiálních zdrojů a médií se informace ohledně biopotravin šíří také neformální cestou: každý třetí Pražan (34%) tohoto způsobu využívá, tzn. diskutuje, vyměňuje si poznatky a zkušenosti s příslušníky rodiny, kamarády, spolupracovníky, sousedy apod. K informacím je možné se dostat i přímou cestou, účastí na různých akcích, které mají teoretický i praktický základ: každý třetí Pražan (35%) navštěvuje prodejny s bioprodukty a zdravou výživou, rovněž každý třetí (33%) využívá ochutnávkových akcí, při kterých má možnost osobně prověřit biopotraviny a produkty z ekologického zemědělství, každý desátý (10%) již zavítal na bioveletrh, výstavu nebo speciální akci týkající se ekozemědělství.

Budování důvěry

To, zda se občané rozhodnou pro biopotraviny, je značně odvislé na jejich důvěře vůči produktům, které jsou jim nabízeny ke koupi a ke konzumaci. Co hlavně přispívá k tomu, aby tato důvěra vznikla, stabilizovala se nebo sílila? Podle Pražanů je to hlavně nastolený trend lidí pečovat o své zdraví, dodržovat zásady zdravého životního stylu, kam patří i zdravá výživa a tudíž nezávadné potraviny (25%), kvalita potravin produkovaných ekologickým zemědělstvím, kontrolovaných a neobsahujících látky škodlivé pro lidský organismus (34%), dostatek informací a referencí (22%) i dostatečná síť obchodů s biopotravinami, včetně pestré nabídky a vysoké úrovně prodeje (5%).
Tak jako se na jedné straně rodí a posiluje důvěra v biopotraviny, na druhé straně existují aspekty, které ji oslabují. Co v tomto směru považují občané za nejzávažnější? V prvé řadě je to příliš vysoká cena (nejistota, od čeho se cena odvíjí, zda od vyšší kvality nebo zda jde o záležitost marketingu, 42%), záruka biokvality, prokazatelného původu z ekologického zemědělství (26%), neinformovanost či rozporuplnost informací (11%) a nedostatky na straně nabídky - obchodu (7%).
Jednou z cest, jak se na vlastní oči přesvědčit, že biopotravinám lze důvěřovat, jak konfrontovat s realitou své dosavadní znalosti a zkušenosti a na základě toho změnit své spotřebitelské chování ve prospěch bio, mohou být nejrůznější osvětové a propagační aktivity. Za lákavé a zajímavé považují obyvatelé velkoměsta například možnost navštívit ekofarmu a seznámit se s tím, co obnáší ekohospodaření (téměř každý druhý, 45%), vidět, jak se zpracovávají suroviny až do konečného výsledku, např. sýru (každý druhý, 53%) či šance ochutnat produkty přímo u zdroje (více než každý druhý, 64%).

Co lze konstatovat...

Ukazuje se, že takto navozená důvěra má přímou souvislost s nákupním chováním a může pomoci přeměnit deklaraci zájmu téměř každého druhého Pražana (46%) nakupovat potraviny v biokvalitě přímo od zdroje ve skutečné spotřebitelské chování.
Kromě potenciálního zájmu jsou si však dotazovaní občané vědomi vyšší citlivosti trhu s biopotravinami vs. konvenčního na:

• nutnost jasné a průkazné identifikace výrobků;
• rozmanitost nabídky biopotravin (některé druhy zboží jsou v biokvalitě hůře dostupné);
• omezené schopnosti nabídky reagovat na zvýšení poptávky po biopotravinách;
• úvahy o ekologickém přínosu v případě potravin v biokvalitě, dovážených ze zahraničí;
• serióznost mezičlánků, kterými biopotraviny putují ke konečnému spotřebiteli.

Poznatky průzkumu signalizují, že dostatečná informovanost na straně nabídky i poptávky, etický přístup, dodržování jasně stanovených pravidel a důsledná kontrola mohou zabránit poškozování image jak konkrétních ekofarmářů, tak i celého odvětví biozemědělství.

Zdroj článku: www.enviweb.cz